Malá reportáž ze včerejšího koncertu na Vrijthofu

Nedělní koncert nebyl naštěstí již tak "horký"... bílé vějíře, které se rozdávaly dámám v pátek a v sobotu nebyly potřeba, u vchodu se rozdávaly "pouze" láhve s vodou.
Naše cesta vedla nejříve k terase u vchodu divadla na náměstí Vrijthof, na kterou přesně o půl deváté vyšel André Rieu a za ním postupně všichni členové orchestru, aby se připravili k nástupu. Obklopeni několika novináři a kameramy, před terasou větší skupina fanoušků. André tam stál jako terč, usmíval se, chvíli se soustředěně zahleděl do neznáma, koulel očima, anebo se o něčem radil se svým synem Pierrem. Prostě jako člověk, který ví, že se na něj všichni dívají a sledují každý jeho pohyb. Krásná příležitost k fotografování. :) Přesně v devět dostali všichni pokyn a odebírali se, rozděleni do dvou skupin a za pochodu "Sedmdesát šest pozounů" uličkami na pódium.
André přivítal obecenstvo ve více jak deseti jazycích, ano, české:"Dobrý večer" zaznělo také. Seděla jsem vepředu a tak nevím, jestli se za mnou a se mnou v obecenstvu také někdo ozval. Paní z Prahy, se kterou jsem se o přestávce ke své radosti setkala, (vítězka vánočních dárků, dvou vstupenek na koncert dle výběru) prý jen překvapeně zvedla ruku, ale za sebou prý slyšela lidi hovořící česky, takže jsme určitě nebyly samy.
Oproti loňskému koncertu jsem byla ráda, že André vše uváděl jen v angličtině a ne v maastrichtském dialektu. Z repertoáru, který následoval, se mi něco líbilo, něco méně, ale to je čistě osobní názor. Radost, která ze všech lidí vyzařovala po celý koncert je neuvěřitelná a říkám si, že každý muzikant po takovém pocitu "tuto radost jsem způsobil já" určitě touží. Lidé zpívají, tančí a kolébají v rytmu, usmívají se na sebe,jsou k sobě zdvořilí a vstřícní. Mladé, starší i ty nejstarší dvojice se líbají a objímají, a co více posílí vztah, než krásný společný prožitek.
Byl to nádherný večer, přesně takový, jaký André vždy na začátku večera obecenstvu sliboval.
Pro ilustraci uvádím několik fotek pořízených na terase.