Výstava „Láska pro detail“, museum na náměstí Vrijthof, část 1.: „Krejčovská dílna a šaty“

Včerejší odpoledne jsem navštívila maastrichtské museum na Vrijthofu, (holandsky „Museum aan het Vrijthof“,) abych ještě stihla expozici Andrého Rieu „Láska pro detail“, která trvá do 27. září t.r. 

O své dojmy se ráda podělím se všemi příznivci Andrého Rieu v této malé sérii.

Centrální téma této výstavy „Láska pro detail“ znázorňuje úsilí Andrého Rieu, aby bylo všechno, co je potřeba k jeho hudebnímu představení, do posledního puntíku a perfektně zařízeno.

Výstava ukazuje návštěvníkům některé důležité mezníky v životě Andrého, ve vitrínách a na stupínkách jsou vystavené některé osobní dokumenty, fotografie a předměty, které byly používány při koncertech. Stojí zde figuríny v kostýmech z koncertů z minulých let, ze dvou místností jsou udělány repliky krejčovské a houslařské dílny. V krátkém filmu hovoří houslař M. Rijsemus se svým synem o spolupráci s Andrém Rieu.

A samozřejmě nechybí zde ani hudba. V jedné barokní místnosti zní Toselliho Serenáda, která napomohla k velké popularitě v osmdesátých letech dvacátého století Maastrichtskému Salonnímu Orchestru, předchůdce Johann Strauss Orchestru. Zůstala jsem stát zasněná, s pocitem krásy, radosti i smutku, touhy, stesku a vůbec mi nevadil připojený ptačí zpěv...

V dalším sále jsem se málem roztančila při nakažlivých tónech Second Waltz, valčíku Dmitrije Šostakoviče, který v roce 1994 způsobil v Nizozemsku velké pozdvižení a nejenže se André Rieu stal během jednoho dne slavný po celé zemi, ale mnoho lidí se také seznámilo se jménem Šostakovič. Valčík jsem se sice učila v tanečních, ale podle šlápot namalovaných na podlaze mi to nešlo...

Svoje krátké povídání (ZDE) doplňuji fotografiemi, které jsem se pokusila nafotit, (navzdory odrazu skla ve vitrínách.)