André Rieu na kongresu
Doufám, že v ČR bude možné se podívat na televizní záznam z dnešního kongresu cévních chirurgů (EVC) v Maastrichtu. Jelikož nejsem technicky vybavená, abych k záznamu doplnila české titulky, uvádím (volný) překlad zvlášť na této stránce.
André Rieu tak, jaký byl dnešní dopoledne... Záznam
Prezentátor:
Toto je příběh Andrého Rieu...
Prezentátorka:
„André Rieu
vystupuje rád, avšak ne už tak na podobných příležitostech.
Ale pro cévní chirurgy udělá rád vyjímku. Sám měl potíže se
srdcem a tak, když řekl organizátoru kongresu „ano“, byl
organizátor štěstím bez sebe.“
Michael Jacobs:
„Jsou tu dva tisíce chirurgů z dvaapadesáti zemí a tak se musí
dít něco opravdu zvláštního. A když máte ve svém městě
narozeného a křtěného, světově proslulého Andrého Rieu, co
může být hezčí, než ho pozvat a navíc ještě dostat kladnou
odpověď, že to on sám také chce.“
Prezentátorka:
„A to, co musí
udělat, je hodinu mluvit o své práci, o svém životě a o tom,
jak vypracovává svá představení.“
André
Rieu:
„Když sledujete
moje představení nebo koncert, tak začíná pomalu, jde stále
rychleji a rychleji a nakonec exploduje. Je to jako u sexu. Pozvolna
nabírá na tempu a po 2 a půl hodinách: Bum!“
(smích v sále)
Prezentátorka:
„Přítomní
chirurgové jsou pod dojmem.“
- chirurg (žena): „Báječné, opravdu skvělé!“
- chirurg (žena): „Že je to velikán, to jsem věděla, ale ty emoce, humor... ano, je to fajn to zažít..“
Prezentátorka:
„Také
o problémech s jeho zdravím se mluví otevřeně.
André
Rieu:
„Hodně
sportuji, 3x v týdnu se svým osobním trenérem. Posilování a
kardio.“
„Došel
jsem k poznání, že do čtyřiceti si dělá každý co chce, tělo
poslouchá. Od čtyřiceti do šedesáti začíná všechno skřípat,
a po šedesátce, když chceš ještě poskakovat, musíš pro to
něco dělat. A to je to, co dělám. Musím opravdu dávat pozor,
nebo to nevydržím, a to bych byl pryč...“
„A,
2 a půl hodiny... 2 a půl hodiny a pak exploze!... a potom
nanovo...“
Prezentátorka:
Na
závěr je čas na focení a povídání, a každý je v dobré
náladě.
André
Rieu:
„Humor
považuji v životě za nesmírně důležitý. To povídání o dvou
a půl hodinách, to bylo .. chacha... vy rozumíte, o čem jsem
mluvil... a to je bezva!“
