Den po koncertu...

"Hudba svádí lidi dohromady. Ať jste odkudkoliv,
dnes večer jsme se sešli za jediným cílem: potěšit se s hudbou. Dnes večer vás zahřejeme na srdci s krásnou hudbou, s fantastickými sólisty a samozřejmě s valčíky!
Je to tak fantastické, být opět v Praze! Těšil jsem se na ni celý rok.... nevěříte mi? "

(foto J.Plevka)

...mám pocit prázdna, jako pokaždé potom, když něco krásného skončí.
V Praze jsem byla na koncertu André Rieu a JSO poprvé, a velmi jsem se těšila na nový program (lépe řečeno obměněný, protože mnoho těch nově zařazených skladeb už kdysi v programu bylo, ovšem v Čechách se ještě nehrály) a na reakce českého publika. A také jsem chtěla jednou vidět Martine v roli tlumočnice.
Před koncertem jsem se byla navečeřet v restauraci na Harfě. Restuarace byla plná lidí, kteří se zde byli, stejně jako já, navečeřet před koncertem. U stolků seděli lidé snad všech generací, dvojice, rodiny se staršími dětmi, dcery s maminkami, babičkami, kamarádky, všichni tak trochu v povznesené náladě, jako někdo, kdo očekává něco pěkného. K tomuto pocitu přispěla i velice příjemná obsluha a nad jednou paní v hezkých šatech zářila snad i šťastná hvězda, to když číšník překotil půllitrovku s pivem a pivní záplava ji minula o vlásek.
Dojem na mě udělaly davy lidí, které proudily od metra k aréně, pracovník ve žluté vestě, regulující tento zmatek a s nepřestávající únavou vykřikující pokyny - pokaždé stejné, protože k němu přistupovali stále jiní lidé se stejnou otázkou. Stejný obraz, jaký se v podstatě naskýtá při každé akci v O2 aréně, jenom jsou to někdy převážně mladí, anebo převážně mužští atd.
Uvnitř haly už člověk už konečně viděl, proč vlastně do haly vstoupil. Velké návěští s fotografií Andrého, krámek se suvenýry a poprvé s knížkou Moje hudba, můj život.
Koncert začal tradičně nástupem uličkami v hledišti Andrého a členů orchestru úderem osmé a po té se začal odvíjet pestrý program. Po valčíku Capriccio Italien (Bianca) a po bruslařském valčíku (The skater waltz) se představil obecenstvu Frank Steijns jako hráč na zvonkohru. Nejříve skladbou Concierto de Aranjuez a potom skladbou Circus Renz, ve kterém se utkal s hráčem na bicí Marcelem Falizem. Platinoví tenoři zpívali překrásnou árii Torna a suttiento, píseň Da geh ich zu Maxim a árii z opery George Bizeta Lovci perel: Au fond du Temple Saint. Po nich přišla krásná chvíle, když André oznámil pro obecenstvo známou melodii a procvičil s ním zpívat výšky a hloubky. Hašlerova Ta naše písnička česká uchvátila publikum, ti starší zpívali a podle mne hrál André tuto slavnou melodii velice citlivě a aranžmá bylo také hezčí a barvitější než přede dvěmi lety. Před přestávkou ještě uvolnění po dojetí Medleyem a Čardášem. Přestávka byla jako obvykle velice krátká na to, aby člověk (žena) vystál frontu u toalet a na nápoj, a setkal se se známou, která někde kdesi seděla, ale kde? A už André svým pohvizdováním, pozdvihujícím obočím a štiplavými poznámkami na účet později příchodících (pokaždé stejné, jenom názvy měst se mění). Na jednu stranu bych radši přivítala delší přestávku, na druhou stranu tato scénka působí pokaždé a pokaždé vyvolává u publika smích. Zvlášť "opozdilci" v záběru... není to ale vůbec špatně myšleno.
Ve druhé polovině programu se poprvé představila obecenstvu soprán Anna Majchrzak s písní Think of me z muzikálu Fantom opery, Donij van Doorn Bachovu Ave Maria (zpracování Charles Gounod, nové v programu) a Brazilka Carmen Monarcha svojí gejšou s árii Un Bel Di Vedremo z opery Madam Butterfly.
Při valčíku Na krásném modrém Dunaji se uličky zaplnily tančícími páry a do přídavků zařadil André Škoda lásky. Lidé se při poslední půlhodině nahrnuli před pódium, neuvěřitelně krásný kontakt mezi Andrém, orchestrem a obecenstvem doplnilo a završilo tento koncert. Určitě jsem nevyjmenovala úplně všechno a něco mi uniklo, ale ještě se chci zmínit o skladbě Salome & Sabre Dance. Určitě si rádi připomenete, jak ji André uváděl:

"Máte rádi pohádky? Jednu vám budu vyprávět. Je z pohádek tisíce a jedné noci. Jmenuje se Šeherezáda a sedm Tatarů. Šeherezáda byla princezna a každý večer tančila pro sultána. A když tančila, tančila velmi svůdně. Když tančila, měla místo oblečení sedm závojů a ty závoje jeden po druhém upouštěla do písku. Ve chvíli, kdy upustila do písku poslední závoj, z ničeho nic se objevilo sedm divokých Tatarů, uchopili Šeherezádu za... eh... ano, za co vlastně? No to je jedno... Nakonec dopadlo všechno dobře. Šeherezáda se vdala za sultána a měli spolu spoustu malých sultánečků. Dámy a pánové, nyní vám zahrajeme pohádku o Šeherezádě a sedmi divokých Tatarech!"

Doufám, že jste si každý z vás odnesl ze včerejšího večera stejný pocit jako já a byla bych moc ráda, pokud jste fotili, nebo filmovali, kdybyste mi zaslali fotografie ze včerejšího koncertu, abych je mohla zveřejnit na tomto blogu a na Facebooku.
Vše můžete zaslat na adresu andrerieucesky@gmail.com
Ukázky z youtube, kromě Ave Maria, jsou staršího data.