Ještě o koncertu v Praze: Pochvala i kritika

Petr Hofman navštívil také letos koncert v Praze, a stejně tak jako v lednu o koncertu v Chemnitzu, (viz tento blog 25. ledna 2016) napsal o tomto koncertu článek, ve kterém humorně a duchaplně popisuje svůj zážitek v O2 Aréně.
Na ukázku uvádím pouze jeho závěr, který mám zatím k dispozici.

"………Co tím vším chci říci? Tak předně to, že pokud jste na Andrého vystoupení nikdy nebyli, tak tam určitě vyražte. Budete nadšeni. Uvidíte kvalitní, vtipnou a noblesní show zaměřenou na radost z hudby. Důkazem toho může být i osazenstvo, které okupovalo sedačky v mém okolí. Po pravé ruce jsem měl plačtivou babičku, která ronila krokodýlí slzy po každé písničce a pokaždé urputně tleskala. A takových lidí tam bylo opravdu hodně, což je dobře, protože se tím naplňuje Andrého hlavní sen - přinášet hudbou lidem radost, přátelství a celkově takový ten éterický pocit. „A vo tom to je“, kromě skutečnosti, že naplněná hala také zaplatí i nějaké ty složenky. Dalším důkazem byla i filipínská mafie, která seděla po mé levé ruce. Řeknu vám, mě byli podezřelí hned od začátku. Jednalo se o tři snědé pány a paní. Paní vypadala ještě jakš takš celkem normálně, ale pán, zřejmě otec a náčelník klanu v jedné osobě, byl vysoký, celý v černém se skobovým nosem a zabijáckým pohledem. Pak tam byl zřejmě jeho bratr, nakrátko střižený v bílé polokošili. A vrcholem mého módního okénka však byl nagelovaný mladý slizoun (zřejmě syn), který se dostavil na koncert v černých přilnavých teplácích, tričku s krátkými a podotýkám síťovými rukávy a tunou mastného gelu na hlavě. Hotová módní katastrofa. Ale zpět k věci. U této grupy bych spíše čekal, že pod oblečením budou mít samopal, nebo minimálně Berettu ráže 9mm. Oni však všichni do jednoho vytáhli šály s fotkou Andrého Rieu a při prvních tónech se všichni chytli kolem ramen a začali se kývat do rytmu. Navíc bych přísahal, že u některých písní jsem viděl u náčelníka klanu od slz lesklé oči. Více snad netřeba dodávat. A vrtá vám hlavou, jak jsem zjistil, že jde o Filipínce? André totiž pravidelně do svého vystoupení zařazuje i průzkum, odkud pochází jeho publikum, ve kterém letos prostě nemohli chybět vedle Poláků, Němců, Francouzů, Filipínců a Slováků samozřejmě i Ostraváci, kteří se s mými exotickými snědými sousedy hrdě hlásili ke svému původu.

Pokud se však na koncerty Andrého vypravíte několikrát a zejména v rámci jednoho turné (umožní-li vám to ovšem vaše peněženka, protože být fanda Andrého je špás cenově srovnatelný s ročním členstvím v golfovém klubu) a nejste zarputilý fanda na život a na smrt, přijdete o moment překvapení. Zřejmě uslyšíte stejné hlášky, stejné písně a stejné vtipy. A jak známo, opakovaný vtip přestává být vtipem. A tak to mám já. Opravdu kvalitní vystoupení, hezké písně, noblesní atmosféra, ale pro mě, jednou a dost. A že nebyl ten Titanic, to mě mrzí hodně."

Petr Hofman