Karneval v Maastrichtu a "Hieringebiete"

Stejně tak jako v Čechách a na Moravě Masopust a na Slovensku Fašiangy, v jižních provinciích Nizozemí se slaví v tuto dobu také karneval. V období Maastrichtského Salonního Orchestru hrával tehdy ještě neznámý André s orchestrem o Popeleční středu, poslední den karnevalu a těmto koncertům se říkalo "Hieringebiete." (něco jako "Zakousnout si sledě")

Pod stejným názvem vyšla také deska se stejným názvem, v té době nahrávaná méně kvalitně, což je na ukázce také slyšet. Myslím si ale, že vás rozveselí a potěší také.




Krátká ukázka z knížky, kde se tyto koncerty Hieringebiete popisují:

"V našem krásném starém divadle byla tehdy každou středu odpoledne pořádaná série takzvaných poledních koncertů. Tam si mohli lidé mezi dvanáctou a druhou hodinou u šálku kávy a občerstvení poslechnout komorní hudbu. Série měla už dlouhé roky úspěch. Jenom v Popeleční středu, den po karnevalu nepřišel samozřejmě tady v Maastrichtu naprosto nikdo, aby poslouchal komorní hudbu. To leží každý pravý karnevalový prostopášník (a těch je v Maastrichtu požehnaně) s velkou kocovinou v posteli a komorní hudba je to to poslední, co by jeho bolavá hlava snesla. Možná, že by mohl být tento zvláštní den vhodný pro koncert MAASTRICHTSKÉHO SALONNÍHO ORCHESTRU. Místo šálku kávy a svačiny by dostalo obecenstvo pivo a kyselého sledě, prostředek proti kocovině!
Tím byl také hned koncertu dán název: HIERINGEBIETE. Pro objasnění těm, co nejsou z Limburgu: toto slovo se vyslovuje se dvěma dlouze protaženými ´í´ (híringbít) a doslova to znamená „zakousnout si sledě“, což je všobecný zvyk v Maastrichtu den po karnevalu. V každé hospodě dostaneš sledě na zahnání kocoviny. Po něm si objednáš přirozeně hned pivo, aby jsi po něm spláchl kyselou chuť, a tak je i o tuto Popeleční středu ve většině hospodách v Maastrichtu hodně veselo! I když já sám nikdy karneval neslavím, tato atmosféra o Popeleční středu v Maastrichtu mi připadá jedinečná.

V Popeleční středu 1979, den, kdy jsme pořádali náš první HIERINGEBIETE, praskala „Reduta“ městského divadla ve švech. Jako při každém poledním koncertu bylo v malém sále Reduty umístěno kolem sto padesáti židlí. Ty byly všechny obsazeny a kolem stálo na sobě namačkaných víc jak čtyři sta lidí, dokonce až ven za vchodové dveře.
Koncert udělal na lidi dojem! Lidé se radovali při každé notě, kterou jsme hráli, bavili se nadmíru, tleskali jako posedlí a na konci koncertu úplně na svoji kocovinu zapomněli.
Bylo zřejmé, že toto je ideální náhrada poledního koncertu na Popeleční středu a maastrichtské divadlo nás od té doby také každý rok angažovalo.

Celkem jsme měli s MAASTRICHTSKÝM SALONNÍM ORCHESTREM osmnáct koncertů HIERINGBIETE. Útulný sál Reduta brzy nedostačoval, lidé zde stáli namačkaní doslova jako sardinky v plechovce. Z původních pěti seti lidí v publiku se obecenstvo rozrostlo později na víc jak pět tisíc. Už to dlouho nebyli jenom maastrichtčané, kdo koncerty navštěvoval, lidé přijížděli z blízka i z daleka, aby u toho byli.
Postupně jsme hráli stále ve větších sálech, až jsme se nakonec dostali do maastrichtského kongresního centra MECC. Tam jsme pořádali v Popeleční středu koncerty HIERINGBIETE pro tisíce nadšených lidí po dlouhá léta. A samozřejmě pokaždé s kyselým sleděm..."