André Rieu a JSO v Tel Avivu

Nedělní vysílání limburgského programu Limbourgeois uvedlo reportáž z prvních koncertů Andrého Rieu v Tel Avivu v Izraeli. Reportér Jo Cortenraedt.

André Rieu vystupuje v Izraeli zcela poprvé. Během velikonočních prázdnin hraje v basketbalové hale 4 koncerty za sebou, pokaždé pro 7 tisíc diváků.






Z rozhovoru:

André: “Jak víš, hraji po celém světě a pokaždé se lidí ptám: “Odkud jste?” a v publiku jsem viděl stále více izraelských vlajek. Tak to bylo také v Rumunsku. Tehdy jsem svým chlapcům řekl: “Jeďte se tam podívat,” a měl jsem pravdu. No a tady taky. Tak se tady před rokem byli podívat, promluvili si tady s lidmi a prohlédli si sál. Protože to je důležité, to musí být opravdu SÁL!

Jo: “S patřičnou kapacitou.”

André: “Ano! V mnoha zemích nemají ten správný sál, jsem tam sice velice populární, ale nemají ten správný sál. Sál pro 500 lidí, to nejde, to je moc malé, tam nemohu se vším přijet. Jak víš, nedostávám žádnou dotaci a všechno musím platit sám, takže musím mít velký sál a ten musí být být minimálně párkrát plný. Umíš si asi představit, co to stojí sem všechny ty věci převézt.”

Následuje několik kratičkých rozhovorů s návštěvnicemi koncertu. (Některé z nich jsou holandského původu a žijí v Izraeli.)

Jo: ”Je to speciální, že je dnes večer na koncertu maastrichčanka židovského původu?”

André: “Ano, samozřejmě, že je to fajn! Víš, že otec mojí ženy Marjorie utekl z Berlína a že tu má také židovské kořeny. Marjorie je tady také s námi, říkala, že jestli nyní nepojede, tak už nepojede nikdy. Je to absolutně fajn, ano.”

Jo: “Velice speciální, co”

André: “Ano, speciální.”

Jo: “Před tím se objevily také zprávy, jestli bys neměl radši nejezdit, jako ze solidarity k Palestině, ale to jsi hned utípl.”

André: “Ano. Já sem jedu dělat hudbu a myslím si, že jestli něco je, co by napomohlo míru, tak je to určitě hudba.”

Jo: drmolí něco nesrozumitelného

André: “To bys mohl radši zůstat doma, na Vrijthofu.”

Jo:”Už jsi toho pořádnou dávku procestoval, nedávno bylo Mexiko, to také není nijak blízko. Zakrátko přípravy na Vrijthof, na podzim také plno zemí. Sice hodně sportuješ, ale zkus to vydržet!”

André: “No je toho dost, na podzim jedeme do Ameriky, na dva týdny, pak jedeme domů, také dva týdny, pak jedeme na týden do Buenos Aires, pak domů a na to do Austrálie. No, jestli je to dobře naplánováno, to nevím, ale zvládneme to a příští rok to naplánujeme jinak. Řekl jsem všem, mládeži, maximálně dva ´jet lags´ (pásmová nemoc) a ne víc. A toto jsou tři za sebou, to je trochu moc.”

Jo: “To je také náročné. Ale ty to vydržíš díky trénování, že?”

André: “No jistě. Jinak to ani nejde. V danou chvíli dosáhneš věku, kdy už nejde všechno samo sebou, jako dřív. Musíš pro to opravdu něco dělat.”

Jo:” Neváhal jsi, dnes odpoledne tak trochu, když ses´ díval z hotelu na pláž, že si na pláž také půjdeš lehnout mezi Izraelisty?”

André: “Ne, vůbec ne. Jestli je něco, co nenávidím, tak je to písek a voda. Cítím se prima tam na hoře ve svém pokoji. Ale vypadá to pěkně, co?”

Video končí rozhovory nadšených návštěvníků.