Výhled Andrého Rieu: ‘Moje oranžerie je místo, kde se úplně uvolním’

15 mei 2018 Volkskrant, Misha Wessel

Volkskrant (Lidové noviny) se každý týden ptají známé osobnosti co vidí, když se dívá ze svého okna a co o tom může povědět. Kreslič Matteo Pericoli, který kreslil řadu ´Okno světa´ pro The New York Times, výhled zobrazuje.

 Výhled Andrého Rieu. Foto Matteo Pericoli

„Lidé se mě často ptají, kterou hudbu rád poslouchám, když jsem doma. Upřímně řečeno, dávám přednost tichu. Hraji něco mezi sto a sto dvaceti koncerty ročně, takže když mám volno, cítím se báječně, když kolem mě nejsou žádní lidé a chvíli nejsem obklopen hudbou. Moje oranžerie je místo, kde se úplně uvolním. Poslal jsem svého zahradníka, aby vyhledal ty nejkrásnější rostliny a motýly na světě. Jediný zvuk tady pochází od tropických ptáčků a hukotu malého vodopádu u rybníka. Blaženost sama!“

„Když jsem viděl, že byl zámek De Torentjes na prodej, nemusel jsem se ani na chvilku rozmýšlet. Byl jsem - a stále ještě tajně jsem- velký fanoušek Tintina. V jednom okamžiku koupil jeho dobrý přítel kapitán Haddock zámek Molensloot. To ve mně vždy vzbuzovalo představivost. Chtěl jsem to také!
A tento zámek skrývá tolik zvláštních obyvatel a příběhů: první majitel (v roce 1534, pokud se nemýlím) byl skladatelem. Slavný mušketýr d'Artagnan tu měl svoji poslední snídani předtím, než byl zabit před městskými hradbami Maastrichtu, a já sám jsem jako kluk zde dostával hodiny klavíru. Takže jsem neuvěřitelně pyšný na to, že tady teď žiji.“

„V Maastrichtu rozezvánějí při důležitých církevních svátcích Grammerův zvon. ´Grameer´ je maastrichtsky babička, odvozené od francouzského grand-mère. Zvon visí v bazilice Saint Servatius, v centru města. Žijeme přesně v ideální vzdálenosti, abychom slyšeli zvučný, téměř zlověstný zvuk zvonu. Přesně proto, že zvon skoro nikdy nevyzvání, to mám tak rád. Miluji ticho, ale ten zvuk opravdu patří k mému výhledu.”

(Volný překlad EWI)