Teun Ramaekers je ze všech nejdéle u orchestru

´Mám takový nápad. Chci se o něco pokusit. Ale nemám peníze na to, abych ti zaplatil. Máš chuť do toho jít se mnou?´ To byla otázka, kterou před 38 lety položil André Rieu Teunu Ramaekersovi.

 

     Foto Harry Heuts

 Oba Maastrichtčané se znali z konzervatoře v Lutychu. Rieu tam studoval housle a Ramaekers příčnou flétnu, komorní hudbu a kompozici. „Na radu otce Andrého. Znal se s mým otcem, takže když slyšel, že chci jít na konzervatoř, řekl mu Rieu-senior: ´Pošli ho do Lutychu, tam je vzdělání na vysoké úrovni.´ Tehdy ještě Ramaekers Rieu-juniora neznal. ´Byl jsem o pět let mladší a ve třídě jsem byl s jeho bratrem Robertem. Takže jsem věděl o jeho existenci a občas jsem ho i viděl. Ale skutečně jsem ho poznal ve vlaku do Lutychu. Potom k nám jednou přišel do třídy poslouchat a také byl u mých závěrečných zkoušek.

Pokus

Z toho pokusu vznikl Johann Strauss Orchestr. ´André chtěl rozšířit Salonní orchestr jinak zabarvenými hudebními zvuky, se kterými by mohl hrát i jiné skladby, ne jenom salonní hudbu. Proto nehledal výhradně hudebníky klasiky. Chtěl především, aby pro muzikanty byla na prvním místě radost ze hraní. Podle něj to mohlo být víc uvolněné a veselejší, méně upjaté. O mně věděl, že se zabývám i jinými žánry jako pop a lidovky.´

A tak přišel Ramaekers, který v té době už sedm let učil na konzervatoři, k Johann Strauss Orchestru, který měl v té chvíli dvanáct členů. To bylo záhy 20 nebo 25, kdy se přidali trumpetisti, bubeníci, harmonikář a extra houslisti. Velice fajn klub lidí. Tehdy ještě většina dvacátníci nebo třicátníci. André a já společně s basistou Jeanem Sassem jsme byli nejstarší.

Když v roce 1995 přišel velký průlom se Second Walzem, podal Ramaekers na konzervatoři v Lutychu výpověď a začal celý úvazek jako muzikant u Rieu.

´Před Second Walzem už jsme tůrovali po celém Nizozemí. Ty první roky byly opravdová dobrodružství. Cestovali jsme po všech městských divadlech a měli tak dvě stě koncertů v roce. Teď je to tak sto. Náš technický tým sestával z otce a dcery Druifových a všechny materiály, několik dekorací a lamp, se vešly na malé nákladní auto.

Odvážný krok

To, že opustil zaměstnání, byl odvážný krok. ´Byl jsem už ženatý s Lucille, měl jsem dva syny, kterým je 40 a 38, a sledoval jsem své srdce a ne svůj rozum. Myslel jsem si, že do své penze u Johann Strauss Orchestru hrát asi nebudu. Měli jsme sice úspěch, ale otázka byla, jak dlouho. Ale atmosféra byla rozhodující. Kdybych stále dával hodiny, asi bych se zhroutil. A teď jsme o 38 let dál, nárok na důchod mám už hodně let a stále jsem součást orchestru. Zpětně tedy mohu potvrdit, že moje rozhodnutí bylo správné.´

Že má Ramaekers u mistra malé výhody vysvítá z toho, že má jako jediný volnost improvizovat. ´Protože André ví, že jsem to dříve, než jsem přišel k orchestru, také dělal. Ale improvizuji jenom při volnější hudbě. Při klasické hudbě hrajeme podle skladatele. Když mě během zkoušky nebo představení slyší zahrát hezkou melodickou linku, řekne: „Krásný, nech to tam.“ Pro mě je to opravdový sport, hrát každý večer nějak jinak. Tak jsme třeba na začátku hráli Adieu, mein kleine gardeofficier úplně přesně. Teď to hrajeme už dlouhé roky tříhlasově na pikolu. To v notách vůbec není, ale vzniklo to spontáně.

Také jako dědeček tří vnuček cestuje Ramekers stále s Rieu po celém světě. ´Ta nejkrásnější místa, kde jsme hráli? To myslím přece jenom jako první na Jižní Afriku, kvůli nespoutané exotičnosti a barvám a vůním. Tam je každé vystoupení velká sláva. Ale také relaxace v Austrálii se mi hodně líbila. Tam jsou lidé stejně nadšení, ale méně rozdovádění. Také Japonsko, kde jsme asi pětkrát byli, je velice zvláštní svojí naprosto odlišnou kulturou. Musel jsem pouze oželit v roce 2014 naši cestu do Číny, protože jsem byl na operaci ruky.

Nouzové přistání

Události, které nikdy nezapomene je úprk z hlavního města v Chile Santiaga, které bylo zmítáno nepokoji v roce 2019 a nouzové přistání v Reykjaviku. ´Podle všeho vypadl jeden motor, což jsme ale nezpozorovali. Teprve když jsme přistávali a podél rozjížděcích drah viděli stát ambulance a požárníky a bílé tváře stewardek jsme si uvědomili vážnost situace. I když nás potom večer v baru piloti ujišťovali, že se tohle stává tak zřídka, že bychom museli lítat ještě dalších 38 let, aby se to znovu stalo.´

Nesmazatelná zůstane také vzpomínka na první koncert na Vrijthofu v roce 2005. ´Před tím jsme už někdy na Vrijthofu hráli s Beppie Kraft* nebo pro sebe. Ale to se nedalo zdaleka porovnávat. Co nás překvapilo bylo to, že se Andrému podařilo napoprvé zaplnit celé náměstí. A k tomu ještě jako speciálního hosta Benny Neymana**, který o tři roky později zemřel. André na to, aby to bylo úspěšné, samozřejmě vynaložil svůj veškerý um, a přesto to poprvé vypadalo, jakoby šlo všechno samo. Ta divadelní atmosféra, kterou pod širým nebem dokázal vytvořit a to nadšení publika toho večera mi zůstanou v paměti navždycky.´ Ramaekers vidí už 38 let zblízka, jak všechno na Vrijthofu stojí ve službách atmosféry. ´André se chce lidem postarat o hezké a příjemné chvíle. A to také platí pro vánoční koncerty. Jako muzikant si ani nevšimneš, že hraješ v nějaké budově. On přečaruje MECC na jeden velký vánoční trh v Dickensově atmosféře, kompletně s kluzištěm a dechovými kapelami, které hrají na každém rohu ulice vánoční písně.´

Sociální média

Je pěkné vidět, že je publikum stále mladší. ´Seděli-li zezačátku v obecenstvu převážně důchodci, nyní vidíš stále více návštěvníků středního věku a děti. To poslední myslím, že je díky tomu, že je André aktivní na sociálních médiích. A ve svém rodném městě nabízí dva totálně rozlišné zážitky. V létě to mondiální slunit se se skleničkou vína a v zimě to útulné, teplé a příjemné.´

Dvě stě vystoupení

Jak dlouho bude Ramaekers ještě pokračovat? Pokud to záleží na něm, tak ještě dlouho. ´Mezitím mi je 71, ale pořád se mi to líbí. Jsem zdravý a hraní mi jde pořád dobře. Takže žádný důvod, abych přestal. I když musím přirozeně všechno dobře organizovat s rodinou. Co se toho týče, tak je dobře, že už nemáme v roce dvě stě vystoupení, ale jenom polovinu. Také díky tomu, že sály jsou teď mnohem větší. I když k tomu ještě přijde nezbytné zkoušení a nahrávání CD ve studiu Amby. Ale to ani nepostřehnete. Je to jako si jít společně vypít kávu.

Limburger, Ronald Coleé, 3.12.2025 

*Beppie Kraft - významná maastrichtská folková zpěvačka 

** Benny Neyman - slavný holandský zpěvák, rodák z Maastrichtu 

(Volný překlad a úprava EWI)