André Rieu (77) nezamýšlí svoje tempo zpomalit. Stále pracuje s velkou energií a je neustále v pohybu. O své ženě, kterou potkal už ve svých jedenácti letech, říká: „Marjorie je pro mě všechno. Byla první, kdo ve mně věřil.“
Když vejdete k Andrému Rieu, je to trochu jako audience u krále. Jeho maastrichtský hrádek je už zvenku impozantní a kdo vstoupí dovnitř, ocitne se v 18. století. Barokní židle, těžké závěsy a na stěně olejové portréty Andrého a Marjorie. Na obrovském stole je položen gobelín s vetkanými houslemi. Jak také jinak.
Vyhradit si dostatek času na rozhovor
s Andrém není snadné. Najít si v jeho nabitém programu místo
vyžaduje úsilí. I když mu je 77 let, svůj pracovní
život neukončuje. „Je to hlavně proto,
že žiji svůj sen; vždycky jsem chtěl mít vlastní orchestr. V
70. letech, kdy existovala struktura dotovaných orchestrů, bylo v
orchestrech, ve kterých jsem hrál, často mnoho problémů ohledně
peněz a volného času. O hudbu šlo
sotva. Moje žena Marjorie v té době pracovala jako učitelka na
střední škole a v jednu chvíli řekla: ‚Vidím, jak se z toho
orchestru vracíš domů každý den čím dál
víc nešťastnější. Já vím, co
chceš, tak si jdi za svým snem a já budu
vydělávat.‘ A to také udělala. Tak jsem si mohl založit
vlastní salonní orchestr, který se později rozrostl v orchestr
Johanna Strausse.“
Dělat hudbu je precizní práce. Na
pódiu André slyší a vidí všechno, nadšení nechává na
publiku. „Někdy jsem spokojený a někdy ne, není to žádná
magie. Vystoupení je tvrdá práce
a musí se dbát na to, aby to
znělo čistě.“ Tato výzva přetrvává i po všech těch
letech vystoupeních po celém světě. „Poskytnout
publiku krásný večer, o to
jde. Každý den dostávám e-maily a dopisy od lidí, kteří píší,
že moje hudba změnila jejich životy. Nedávno ke mně na
parkovišti přistoupila jedna žena.
‚Psala jsem vám, že jste
Ježíš!‘ Takovému člověku laskavě poděkuji, ale ve
skutečnosti si nemyslím, že jsem sám ‚Ježíš‘. Jsem
naprosto střízlivý. I když se mi
samozřejmě líbí, když se lidí moje hudba dotkne.“
Všechno ve svém životě dělá s plným nasazením. I ve volném čase. Začalo to pečením během pandemie koronaviru. A ne obyčejným dortem nebo jablečným koláčem. „To neodbývám. Když něco dělám, tak pořádně.“ Po koncertech, když mu adrenalin nedovolil spát, si pouštěl videa o pečení. Karanténa mu poskytla čas recepty vyzkoušet. „Vaření je fantazie, ale pečení musí být přesné na gramy, a to je přesně to, co se mi na tom líbí.“ K 70. narozeninám udělal pro orchestr „croquembouche”* – věž z profiterolů – vysokou přes metr. „Myslím, že mi to trvalo pět hodin a do půl hodiny to bylo všechno pryč.“
*Croquembouche je tradiční francouzský sváteční dort ve tvaru vysokého kužele, který se skládá z malých kuliček z odpalovaného těsta (profiterolek).
V jeho zeleninové zahradě
vidíte stejný perfekcionismus. Před deseti lety se André setkal
se ženou, která pravděpodobně onemocněla Parkinsonovou nemocí z
postřiku proti hmyzu.
„Ten příběh mě tak šokoval,
že jsem řekl klukům ze zahrady: Ode dneška budeme pěstovat
vlastní zeleninu. Mám tak jistotu, že se mi na zeleninu nedostane
žádný sajrajt.“
Zdraví je pro něj důležité téma. Jí vědomě, nepije alkohol
a trénuje v posilovně. Cukr je povolen,
ale s mírou. „Na to
ho mám moc rád. Když jsem doma, dáváme
si s Marjorie každé odpoledne ve čtyři malý zákusek
se šálkem kávy. To je
naše pevná společná chvíle."
Dilema
Podívejte se na krátké video
Doprovodný text:
SRDCE, NEBO HLAVA
SRDCE URČITĚ. Intuice je nejdůležitější. Já používám svoji intuici.
SLADKOST, nebo CHUŤOVKA. Jo, tak to záleží na okolnosti. Za chvíli ve čtyři sladký a večer slaný.
Každý den ve čtyři odpoledne si dáme sladký zákusek, který buď udělám sám, nebo ho koupím, když zrovna nemám čas. Jde ale o to, posedět si spolu a relaxovat.
SVOBODA, nebo JISTOTA. Tak u mě je to určitě svoboda. V mém případě je to to, že mohu dělat hudbu podle svého a že tím mám zřejmě úspěch. Hraji pouze skladby, které se dotknou mého srdce, protože vím, že když se to dokne mého srdce, že se to dotkne i vašeho. To vím určitě.
Nejdřív UDĚLAT nebo nejdřív PROMYSLET -jo, aha, přirozeně, když jsi mladý, nejdřív uděláš. To jsem taky často... vlastně to dělám ještě.
STARŠÍ – MOUDŘEJŠÍ – co je mezi tím? A a nebo? Starší a moudřejší?
Mě se to líbi, být starší. A také moudřejší. Pozoruji, že mi lidé kolem mne a také v podniku důvěřují. Ano, na to jsem pyšný, dělá mi to dobře.
Takže: Jsem rád, že jsem starší a moudřejší.
3. listopad 2026
Zpracováno podle článku Rianne van der Molen, Ouder en Wijzer
Foto's: Janita Sassen
Žádné komentáře:
Okomentovat