André Rieu okouzluje publikum ve svém zimním paláci v Maastrichtu: „Jestliže pohádky neexistují, co je pak tohle?”

André Rieu a jeho Johann Strauss Orchestra uspořádali v sobotu večer první z pěti vánočních koncertů v jeho rodném Maastrichtu v konferenčním centru, které se proměnilo v zimní palác. Návštěvníci reagují nadšeně: „Ze všech čiší radost a optimismus. A není to to, co všichni v těchto pochmurných časech potřebujeme?!”

 Musí být nejmladším speciálním hostem, který kdy vystoupil na koncertech Andrého Rieu a jeho Johann Strauss Orchestru (JSO). Krátce před přestávkou, v sobotu večer během prvního vánočního koncertu z řady pěti v MECC nastupuje na pódium šestiletý Mick Falize. Upírá oči do země, při pohledu do sálu, kde sedí jedenáct tisíc lidí, se na okamžik zdá být ochromený. Když ale členové orchestru spustí Little Drummer Boy, oblíbenou vánoční koledu napsanou v roce 1941 klavíristkou Katherine Kennicott Davisovou, a tři tenoři za ním začnou zpívat Pa rum pum pum pum, začne rytmicky tlouct do bubnu. A po krátké minutě se odváží zvednout hlavu. S úsměvem na tváři.
Mick je vnuk hlavního perkusionisty JSO Marcela Falizeho a syn Glenna Falizeho, který také spolupracuje s Rieuem více než deset let. Poprvé jsou na scéně tři generace Falize. Ten okamžik naskakuje husí kůži nejen tátovi, dědovi a zbytku rodiny, ale také divákům v sále. A jsou to tuto sobotu první ovace ve stoje.

                                                   ‘Little Drummer Boy’ Mick Falize   — © Johannes Timmermans

Gospel

Další budou následovat. Například při vystoupení tří tenorů. A když na pódium nastoupí The Gospel Choire a zahrají swingující evergreeny jako Oh Happy Day, When the Saints Go Marching In a Amen. Málokdo se pak udrží na místě a začne se tancovat, tak, jak to známe i z koncertů Rieua z Vrijthofu.
Pam White (64) z Newburry z jihu Británie říká, že je okouzlená. Už mnohokrát viděla Rieu v televizi, a když se jí její nejlepší kamarádka zeptala, zda by s ní nechtěla na tuto show, nemusela dvakrát přemýšlet. „Úžasná párty!“ říká Britka, která se živí jako zpěvačka. „Dobří muzikanti a perfektní atmosféra. Určitě se zase vrátím. A ten malý bubeník mi vehnal slzy do očí. Jestliže pohádky neexistují, tak co je pak tohle…?”

Metamorfóza

Fádní, šedý betonový konferenční kolos v maastrichtské čtvrti Randwyck prošel kvůli vánoční sérii nejslavnějšího obyvatele města proměnou. Po vstupu se návštěvníci okamžitě ponoří do viktoriánské atmosféry, vítáni herci v dickensovských oděvech divadelní skupiny Toneelgroep Limmel, Mestreechter Operètte Vercleaning en Zaank a Kemedievecleaning Maos en Neker. Poté vstoupí do zlatého paláce s desítkami lustrů a dvěma ledovými plochami vedle velkého jeviště.

 

Na začátku koncertu se mistr šklebí na návštěvníky, kteří přicházejí na svá místa pozdě. „Už jsme začali...“, ale jinak je dobře naladěný a dělá spoustu vtipů. Je viditelně pohnutý, když děkuje svým fanouškům za jejich potěšující dopisy a e-maily během pandemie. A za jejich věrnost: velká část lidí v sále si vstupenku koupila téměř před třemi lety, krátce po prvních vánočních koncertech v MECC na konci roku 2019. Co se mělo stát tradicí, bylo třeba dva roky odložit kvůli viru, který ochromil svět.

Ale nyní je to zase možné a povolené a všichni na pódiu i mimo něj jsou ve skvělé náladě. Je slyšet častý smích. Například když Rieu požádá publikum, aby vytvořilo jeden velký sbor, a rozdělí sál na sopranistky a tenory. A když musí každý vyndat zvoneček zpod židle, anebo dva kousky dřeva na napodobení zvuku biče při představení taneční písně Schnee Walzer.

Veselí

Marja Kemper (72) z Alkmaaru si užívá. Sama zpívá ve sboru a vzala ji s sebou její o rok mladší sestra Hennie, která předtím navštívila jeden z koncertů Vrijthof. „Už jsem ho viděl v televizi, ale zažít to teď naživo je velmi zvláštní. Je charismatický a veselý. A je to vidět i na celém orchestru. Ze všech sálá radost a optimismus. A nepotřebujeme to všichni v těchto pochmurných časech?!"

Tato pozitivita okouzlila i Bosse Norberta, Wekeho Ullricha a Renanda Drebenstudta z Magdeburgu. Tři šedesátníci si před návratem do koncertního sálu dávají pivo. Němci na koncert ujeli více než pět set kilometrů. Pod mírným nátlakem svých manželek, přiznávají se se smíchem. Ale jsou příjemně překvapeni. „Prostředí je skvělé. A hudba taky!” Žádná kritická poznámka? “Ne, ne“. Ačkoliv: “Přestávka je příliš krátká a fronty na toalety jsou moc dlouhé.”

Taneční páry
V zimním paláci spustil nyní orchestr An der schönen blauen Donau od Johanna Strausse a uliček se zmocňuje sto tanečních párů, včetně dvanácti na invalidním vozíku. V jednom okamžiku se od sebe oddělují a zvou na valčík lidi z publika. Na taneční parket vyrazili také Hennie Kemper a Pan White. Oba září. „Určitě se vrátím,” říká White. „Možná už v červenci, na to krásné náměstí tady ve městě.”

Další čtyři vánoční představení, 11., 16., 17. a 18. prosince, jsou téměř vyprodaná. Z koncertní série se natáčí film, který bude v kinech uveden koncem příštího roku.

 

Několik faktů:

Přestavět MECC byla obrovská práce

Přestavba MECC na zimní palác byla obrovská práce, vypráví syn Andrého Rieu Pierre. „Bohužel Maastricht nemá koncertní síň, takže jsme museli udělat všechno možné, abychom v této betonové budově vytvořili vánoční atmosféru. Vrátili jsme se z koncertu v Sofii 29. listopadu a den na to jsme hned začali. Přijelo sem dobrých 55 trailerů s materiálem; věci, do kterých jsme před třemi lety investovali spoustu peněz na první ročník vánočních koncertů a které byly celou tu dobu ve skladu. Koberce bohužel nebyly správně uskladněny. Když jsme je rozbalili, měly boule, které jsme nedokázali dostat pryč ani parními stroji a obrovskou žehličkou. Takže jsme museli koupit nové…“

Podle technika Richarda Boveeho z Rieu Productions BV strávilo 250 lidí 10 dní stavbou zimního paláce v MECC. Během koncertů je aktivních více než osm set lidí (orchestr, tanečníci, zaměstnanci i dobrovolníci). Pro kinofilm z koncertů je v provozu 25 kamer. V 'paláci' visí osmdesát lustrů a je použito téměř patnáct set pohyblivých lamp.

Show se účastní sto tanečních párů, které vybrala a instruovala choreografka Kim Smith. Rodačka z Maastrichtu, která sama dvakrát vyhrála nizozemské národní mistrovství v tanci pro profesionály, objevila se v televizních pořadech Dancing with the Stars a Sterren op de Dansvloer a dělala choreografii pro muzikál Dirty Dancing, vybírala tanečníky, amatéry i profesionály mimo jiné v Cáchách, Hasseltu, Herentu, Maastrichtu, Sittardu, Weert, Almere a Waalwijku. Kromě toho je během představení k vidění asi šedesát krasobruslařů na ledě, které trénovala bývalá krasobruslařka Marsha Thijssen z Maastrichtu.

Limburger, 12.12.2022 (EWI)