André Rieu – Pohádkový svět V.

Making Of...

André Rieu – Pohádka V

The Making of …

00:11 Akiro, slyšíš mě?
00:13 Akira mě neslyší. Je to zapnuté? Radši se vždy zeptám...
00:54 Ne, chci to udělat teď.
00:59 Pořád něco s těmi techniky. Pořád! Vždyť si to přece mohou připravit?
01:05 Já se také připravuji. Mám svoje texty, mám svoje skladby, znám všechno. Oni se musí postarat, aby kabely pracovaly. Ještě nikdy jsme neměli koncert, aby všechno fungovalo. Tomu nerozumím. Vždyť je to přece jednoduché? Šňůra, monitor, šňůra, otočit knoflíkem a hotovo. Nic na tom není, být zvukařem.
1:29 No...
1:32 Co říkal?
2:02 Znáte ten trik, jak se vznášet?
2:07 Dřív jsme to s Marjorie dělali, jak se tomu říká...transcendentální meditace myslím.
2:19 Dokud mi neřekli: Když to budeš dělat dostatečně často, tak budeš umět létat...To by bylo něco, umět létat. Jsou lidé, kteří to umí!
2:29 Říkám jim: Tak ukažte! Né, u toho nesmíš být. A potom to nebylo žádné létání, ale poskakování, a to bylo asi takhle..
2:43 Podívej se na ně, všichni poslouchají...
2:48 No, všechno se musí vyzkoušet, když jsi mladý.
2:52 Mimochodem, bylo to strašně drahé.
2:55 Dostal jsi mantru, slovo, které jsi stále musel opakovat, já to řekl dvakrát a vždycky jsem hned usnul. Mě se to líbilo, mohl jsem pěkně spát. Ale to umím i bez nějaké mantry.
3:09 Bylo to tehdy asi 400 guldenů a dostal jsi mantru. A nikomu jsi to nesměl říct! Později jsem slyšel, že měl každý to samé.
4:24 Je hezký vidět personál. To jsou dnešní pomocníci, podívejte...
4:31 Tam vzadu je ještě jeden, co těžce pracuje...
4:34 A ten taky těžce pracuje...

4:36 Je to výhoda, že jsme tu už několikrát byli, takže oni nás znají a vědí, co děláme. První roky jsem se pokoušela s nima diskutovat, aby bylo všechno přesně tak, jak chceme, ale nechala jsem toho. Když věříš tomu, že to umí. Pracují tvrdě a snaží se, je to fajn.

5:00 Mám rád Sushi a chodím na ně k Japonci, ale to ti nic nepoví, jací jsou to lidé.
5:07 Je to velice zajímavé tady hrát. Publikum je všude bezvadné. To je vlastně moc zajímavé. Říkají mi: Dej pozor, v New Yorku jsou lidé rozmazlení, v Paříži..hmhm..
Ale publikum je všude fajn. Jenom lidé, se kterými musím pracovat, jsou všude jiní.
5:30 Dobré ráno.
5:36 Víte, že umím čarovat?
5:42 Jediné co musím dělat, je mávat se svou čarovnou hůlkou. Chcete můj trik vidět?
5:43 Při koncertě přijde Mirusia jako anděl a já řeknu: Já tu ženu umím začarovat tak, aby byla jako anděl, když jí bylo 18 let. Abrakadabra... hokus pokus tak nějak
6:00 Jenže to je v Japonštině jako... musím si to natrénovat
6:15 Tedˇ anděl, je anděl hotový? Už je Mirusia jako anděl? Může mi někdo říct, že je Mirusia už anděl? Ok, skoro.
6:27 Ticho, prosím!
7:21 Řekl jsem přece Abrakadabra, hokus pokus pilatus pas? Ano.
7:33 Musíš říct tčim tčim … čim čim znamená kousíček …
7:38 Co? Když to vyslovíš špatně, znamená to tlustý.

7:46 Fransi, jsi v kameře člověče!
8:00 Co je tedy špatně? Čim čim. Je to malý, nebo velký? 

8:21 Už jsem tu byla pětkrát. Takže vím trochu cestu. Ostatní tu byli také už několikrát a víme, jak to chodí v Metru a tak. Je to fajn, když to znáš. Když jsi poprvé v Tokyu, je lehké se ztratit.
8:45 Když chceš něco z Tokya, chvilku to trvá, než něco najdeš, proto chodíme každý rok sem. Není to tu drahé. Další jsou tu Dior a Louis Vuitton, to pro nás není. Jdeme nakoupit pro maminku a pro všechny naše přátele.
9:21 Nic jsem nekoupil, vidíš? Nic jsem nekoupil...
9:22 Ano, ano, uspěli jsme.
9:23 Můžeš mi to ukázat?
9:31 Toto je kurs Oregami. Pro moji malou dcerku. Uděláme z ní Japonku. K tomu příslušné botičky. Teď už mohu jet domů, že?
9:58 Je to tady jiné. Lidé jsou tu velice zdvořilí. Jsou pozorní, přátelští a klidní. To je opravdu pěkné. Je jich opravdu hodně, ale jsou úžasní.
10:10 Zajímá je všechno, co je jiné, co přichází z venku, takový máme pocit.
10:23 Mají úplně jinou mentalitu. Je to pěkné vidět, jak se baví, jak je André fascinuje. Skvělé.
10:33 Publikum je velice nadšené, každý se baví. Zezačátku je opatrnější, ale potom se pokaždé baví.

11:11 Není to, že by se po celý koncert nahlas smáli, nebo se zapojili.
11:18 Sedí pokaždé takto.... a pak najednou bum, a jsou odvázaní.
11:34 Když padají při Radeckém pochodu balonky, otočí se jim něco v hlavě a řeknou si: teď je všechno dovoleno a najednou jsou divocí.

11:58 To je dobré, to je dobré... počkej... jo...
12:09 Nehraje? Ne, nehraje.
12:20 Varhany byly normálně vypnuté. Musí se zahřát a to chvilku trvá. A pak se nadšení zase vrátilo. A to bylo díky vám, to bylo na tom to nejhorší!
12:53 A ještě to i nahrávají... jo, nahrávají to. No to je teda dobrý....
13:46 To bylo zřejmě v Saporu.
14:01 To bylo pěkný, viď? Viděli jste to?
14:24 Haló, televize TROS v Tokiu!
14:42 Jak jste to udělali? TROSu neutečeš...
14:59 Mají zuby? Mají velké tlamy.
15:10 Ne, nemají zuby. Nic pro váse nemám!
15:15 Jestli jsem někdy osamělý? Ano, jsem.
15:19 Dnes ráno jsem psal Morjorie, že už toho mám dost. Chci domů. To tě najednou přepadne. Ale no, ještě tři dny.
15:24 Podívej, to je hezké, že? Ještě tři dny a jsem zase doma.
15:29 Když něco takového vidím, tak...pěkné, že?
15:36 Mám ale stejně ještě co dělat. To je ale pokaždé ke konci, aspoň tedy já to mám, chci domů. Je to tady opravdu pěkné, o to ne, ale nic není nad domov.
15:56 To je fotka Pierra! Vidíš to? A je pryč! Pozdě!

15:06 Ano, už jdou! Právě unikly trestu smrti...
15:08 Tak, a jsme všichni, co? Ještě ho nemáš? Podle Franka mu měl zavolat. Byl jsem na druhé straně. Jojo, na druhé straně, na druhé straně... kolikrát už jsi tady byl, Itale!
Teď už mám všechny.

16:42 To je hezká „halička“, že? „Malý sál“ pro koncert... obrovská!

16:51 Už ho tu viděla dřív a opravdu se jí to líbilo. Líbilo se mi to tolik, že jsem chtěla jít ještě jednou. Když jsem o tomto koncertu četla, okamžitě jsem si koupila lístky. Takže je to pro mě podruhé a jsem moc ráda.
17:06 Při normálním klasickém koncertu musíš jen sedět a poslouchat. Ale tady můžeš při koncertu tančít i zpívat.
17:17 Je to klasika, ale je u ní legrace.
17:23 Dá se tančit. Pro me je to nyní podruhé. Loni jsem už také byla. Toto je klasická hudba, při které jsem šťastná.

17:35 Naprosto dobré...
17:42 Johne, mohl by ses zeptat, co dělají s tím světlem? Je to v kontaktu, nebo je něco rozbité?
17:49 V sále už sedí lidé, to přece nejde?
18:02 Kde zase je?
18:07 Mauris, jdi se rychle podívat, něco tu nehraje. 

18:15 Problém je v tom, že je porušený kontakt s lampou, v tom nemohu nic udělat. Na střese je porouchaný kabel, takže Richard je teď na pódiu, aby ten kabel uvolnil, aby přestala lampa blikat. Až Richard uvede všechno do pořádku tak můžeme se show zase online.
18:38 Kolik máme ještě? 20 minut.
18:49 Moc se mi to líbilo. Tuto hudbu neposlouchám příliš často, ale tento koncert se mi skutečně dotkl.
19:02 Je to veselá hudba. Vážná hudba je většinou seriózní.
Viděla jsem to v televizi a řekla jsem si, že si musím koupit lístky. Je to velice přístupná hudba. A to mě přilákalo.
18:19 Neví přesně, co tam dělá. Nikdo nebere na druhé straně telefon. Vím, že mají plno práce, ale já chci také vědět o tom, co se děje. Takže konvenční cestou... Ano, zrovna jsem ti volal.
19:38 je to tak, jak říká moje matka. Já sám nemám vážnou hudbu nijak v oblibě, ale hudbu Andrého Rieu jsem poslouchal s potěšením.
19:50 Hudbu již znám, je to hudba, kterou hodně poslouchám doma. Ale AndréRieu mi ukázal tu populární stránku valčíku. Dá se u něj i tančit a to je objev. Ale já nejsen žádná velká tanečnice, tak jsme jen tak hopsaly. Bylo to zábavné.
20:28 Datový kabel je rozbitý, takže ho musíme vyměnit. A je tak krátce před show... no, ještě pět minut a jsme hotoví.

20:43 Chlapci, 5 minut uběhlo!
20:52 Pět minut...
21:03 No, v dobách Mozarta hořely svíčky. A to vyhořelo celé divadlo. Tak to mám radši toto.

21:14 Ten kabel schovej.
21:22 Vyřešeno. Jsem z toho zpocený. - dále vysvětlení, jak kabely vyměnil...

21:19 Je to strašně fajn. Publikum je bezvadné, Neumím to vysvětlit, ale ti lidé jsou jako děti, které pošleš do Disneylandu. Je to skutečně moc pěkné, vidět lidi, jak se veselí, jak tleskají a tančí, jak se drží za ruce a tančí v kolečku, oni totiž neumí valčík! Opravdu ne! Snaží se, jak mohou, ale opravdu ho neumí. A to vypadá tak roztomile, báječné. A jejich reakce jsou fantastické.

23:21 Koncerty v Tokyu jsou pokaždé skvělé. Lidé jsou spontání, reakce obecenstva jsou obrovské. Připadá ti, že máš před sebou děti. Hopsají, tančí a jásají.

23:56 Pěkné, co, úplný blázinec, když to nevíš...když jsme to zažili poprvé.
Ale všimli jsme si, že je to publikum, které už bylo víckrát, protože vidíš, že lidé ví, že se mohou od začátku bavit. A poprvé, to bylo po celý koncert hrobové ticho a teprve při přídavcích se uvolnili. J eto pěkné, že?
24:43 Nikomu to neříkejte! Účet vám pošlu později.