André Rieu – Pohádkový svět IV

The Making of ...

01:15 Toto se nestává často. To se stalo Beatles, pak mě v Holandsku myslím v roce 1995 při Second Waltz, kdy skoro každá holandská rodina tuto desku koupila. 850.000 CD v roce, to je nesmírně hodně. A to je ted´ tady, je to úplný blázinec. Je to strašně napínavé a moc hezké. Když se zeptáte, čím to je, tak to opravdu nevím. Když někdo napíše velký hit, tak ještě... ale je to moc hezké.
2:16 André poskytuje rozhovor rádiu. Hlasatelka jmenuje úspěchy, reportér vypočítává platinové a ostatní získané desky. U slova je také fanda, který Andrého srovnáná s Elvisem Presleym.

3:38 To je docela útulná místnost, že?

4:01 Můžeš si vybrat, chceš tuhle barvu, nebo tuhle barvu? Počkat, tam bude ještě hezčí!

(Ve vestibulu je lidem špatně rozumět)

5:33 Je tady pořád narváno a André už teď přes hodinu rozdává podpisy. Je to hezké, protože vidíte staré lidi, mladé lidi, děti, které si s sebou přinesly housle k podpisu. Myslím si, že bude mít dnes večer v ruce křeč. Ale je to pěkné vidět, že přišlo na autogramiádu tolik lidí. Stojí v koutech a třesou se jenom proto, že vidí Andrého. Je to legrační.

6:43 Jdeme se nahoru fotit pro noviny. Budeš držet housle tak, nebo tak...

7:01 Mám trojůhelníkovou koupelnu. No, to sedíš v koutku takhle...

7:11 Tyhle designový věci se mi vůbec nelíbí. Není kam co položit.

7:17 Ale zní to pěkně.

7:19 …kde mám ten svůj štěteček... no co to je?! Co zase? Nevíš... jo už ho mám...

7:22 potřebuješ něco? Už je to dobrý, dneska jsem nějak bez sebe, nevím, co se to se mnou děje.

7:38 Panebože! Děsný!

7:44 Ano, už jdu!

7:52 Jak vypadá? Jak vypadá? Jsou dva?

7:57 A pěkná? Malá?

(8:03 Dialog mezi fotografkou a Andrém je nesrozumitelný, ona se ho ptá něco o houslích a on jí odpovídá vtipkováním.)

8:30 Toto je pouze rychlý test.

8:56 Ted jedeme na tři dny do Japonska. V neděli jsme zase zpátky. Takže je to rychlovka.

Pro tři koncerty. Tam a zpátky do Tokya.

9:41 Ahoj, jak se vede?

9:44 Ahoj mládeži, jsem rád, že tu také jste. Máš s sebou také bubny?

9:45 Ne, tohle je nafukovací. Jojo, nafukovací...

9:55 Zařídil jsem deset bubeníků, ti jsou teď tady. Takže je nemusíme vozit.

10:01 Tak a všechny děti jsou tady. Okolo 60. A k tomu deset bubeníků pro Bolero. Ti nastoupí v jednu chvilku na scénu, ozdoba jako šlehačka na dort, tak to je celkem 70. 70 dětí...

10:23 Dobrý večer dámy a pánové. Nemluvím Japonsky.

10:28 To je jediné, co umím.

10:45 První rok jsem neměl vlastního překladatele a pak jsem slyšel z publika, že cizí překladatel překládal všelijak a inerprentoval, jak si myslel sám, že to má být. Tak si teď s sebou každý rok beru svoji překladatelku a ta ho kontroluje a té se pokaždé ptám, jestli je to přeložené správně.

11:08 Další den za mou přišel a říká: André, mám pro tebe překvapení!

11:19 Může také napodobit můj přízvuk?

11:34 Moje jméno vyslovené Japonsky zní: Andlé Lieu. A hezké na tom je, že Lieu je v Japonštině drak, v tom pozitivním smyslu, jako dobré znamení. Drak přináší dobré věci. U nás je to v pohádkách drak, se kterým bojuje hodný rytíř. Ale tady je drak dobrá věc a moje jméno se jim líbí.

12:04 Poprvé jsem se lekl, já a drak?

12:24 Ahoj, všechno v pořádku Růženko? Můžeme začít v půl čtvrté?

12:26 Ano, ano. Už jsme dost popojeli.

12:33 Maurice chce dělat něco speciálního, ale to se dá i mezi tím. Říká, že je v pěti minutách hotový.

12:40 Vidím, že jsi dala růžím vodu. Vypadají jako nové, že? Jenom září. Čerstvé ze zahrady.

12:53 Ach, nějak to tu klouže, co? To abych rozdrtil kalafunu.

13:02 Jsem dirigent této skupiny a moje celá rodina v ní hraje. Moje děti, manželka. Už to děláme mnoho let. Jako koníček, pokaždé když jsem doma. To je také výhoda, že to mohu připravit přesně tak, jak to André chce.

13:39 Ano, moc se jim to líbí. Otvírá se pro ně nový svět. Nejenom přijet sem, ale také jak to chodí v zákulisí. Jsou na zkouškách a na zkouškách zvuku a vidí, že to není jenom něco rychle zahrát, ale že se tvrdě pracuje. Tak to je pro ně velký zážitek. Toto se normálně nevidí, o čem všem je nutné se domluvit, a večer jde koncert jakoby se odvíjel sám od sebe.

14:12 Povím vám, jak to šlo v Austrálii. Už jste někdy viděli 7000 lidí v Bruselké bráně (maastrichtské nákupní centrum) jak si jde pro podpis? Tak nějak si to můžete představit.

14:27 Byl tam jeden bývalý hlasatel z rádia, starý 80 let, vypadal velice svěže, a ten zažil první roky Beatles. Říkal mi, že musel myslet jenom na tu dobu, když viděl moji autogramiádu.

14:57 Budeme hrát Second Waltz se stovkou didžeridů. Volal někdo z gramofonové společnosti...

15:07 Neříkej mi, že se budu muset ještě učit na didžeridu! (Manoe Konings)

15:10 Ne, to je něco jejich.

15: 17 Mají je v rozličných tóninách. Takže já tam stál a hrál...

15:25 Bylo to ale pěkné.

15:29 Ale to... pam-pam-pam-... to šlo dobře.

15:33 Uměl na tom dobře rapovat. Byl to obrovský chlap, Aboridginec.

16:03 Uděláme z toho australský večer. Těším se na to. Jedete se mnou?

16:09 Nejdřív ale koncert v Japonsku.

17:09 Dávejte pozor na ty schůdky, až budete nastupovat. Jsou to dost nešikové schůdky, a na scéně je strašně kluzko, jak víte. Nezapomeňte na to.

17:30 Jsou úplně jako děti. Nadšení a veselí, že si říkám, cožpak nemají nikdy špatnou náladu? Viditelně ne, ta veselost je nakažlivá. Ano, veselá nálada díky Japoncům.

17:52 Nesmějte se! Nesmějte se!

17:57 Postavím se mezi ně.

18:15 To bylo ode mě darebné... lechtání také nemám rád.

18:20 Maji v sobě něco přátelského, něco jako disneyovské postavičky, i když to zní směšně. Mají v sobě něco dojemného, všechno je na nich malé, něco jako na panenkách. Máme sklony o nich říkat, jak jsou roztomilí, vím, to zní směšně. A to je taky při práci. Udělají pro tebe všechno. Jsou to velmi sympatičtí.

18:40 Tito dva lidé stojí před těmi dveřmi již šest let. Zakázaný prostor. Podle mne tam absolutně nikdo nesmí. A takto tam stojí opravdu celý večer. Rád bych věděl, co za těmi dveřmi je?

19:03 Mohu? Podle mě je tam sklad. Ne, normální chodba...

19:37 Marceli, ta dlouhá pomlka musí být pokaždé stejná.

19:46 Na obou místech, ano?

19:54 Tvoje žena se podívala na svého souseda, a v tu chvíli jsem to také slyšel. Né, to je v pořádku, ale v tu chvíli jsem to slyšel. Ale to je velmi důležité. V tu chvíli jde všechno přes sebe. Musí to být dobré, tempo musí být správné.

20:08 Když se někdo opozdí, řeknu mu to. Protože já jsem za to zodpovědný a dostanu to zpátky. A to nechci. Já sám na sobě chci, aby bylo všechno dobře, tak to požaduji i na nich.

20:21 Děje se něco?

20:24 Chtějí si to ještě o přestávce přezkoušet, ještě nejsou hotoví.

20:27 Co je zase tohle! To je neprofesionální! Myslel jsem, že svoje lidi trénuješ, že je máš vytrénované!

20:30 To jsem si také myslel.

20:32 Neuvěřitelné!

20:40 Šli asi nakupovat, nemohu se jich dovolat.

20:22 Tak já tu sedím hotov a připraven na fotografování a ted´ tohle! To je opravdu teď nebo nikdy!

20:47 Já jim to vysvětloval, že je všechno zařízené, ale teď už jsem tady.

20:50 A úplně nanic.

20:56 Přesně. Omlouvám se, to se může stát. Co můžu dělat?

20:58 To mě tedy hluboce zklamalo.

21:02 Pokusím se to napravit.

21:29 Měl bys pro mě víko od krabice na boty? Potřebuji ho teď.

22:40 Baletky to také dělají. Od nich jsem se to naučil. Ty mají pokaždé připravenou nádobu s pryskyřicí a když musí na scénu, mohou dělat velké skoky. To je princip kalafuny na smyčci. Kdyby na něm nebyla kalafuna, tak nic neslyšíš. Kalafuna se postará, že struny zachytí a pustí žíně na smyčci. Zachytí a pustí, zachytí a pustí... a dostaneš toto. Jinak by smyčec po strunách jenom klouzal a nic neslyšíš.

23:28 Tak, ono se to nesmí, tak nic neříkejte, nebo...

23:41 Ale skutečně to pracuje. Cítím se hned mnohem stabilnější.

24:34 Neměl mít na fotce někdo helmu? Bez helmy nevidíš kdo je kdo jako myslíš?

24:51 Naštěstí to dopadlo dobře!