Gosia Tarnowski se již roky stará o veškeré oblečení a je dívkou s květinami u orchestru Andrého Rieu, který vidí opravdu všechno: 'Neunikne mu jediný detail'

Foto: Marcel van Hoorn

Navrhuje, šije, pere a žehlí veškeré oblečení orchestru Johanna Strausse, přiděluje a zařizuje všechny šatny, je připravena s jehlou a nití po celý koncert a pří konci je divka s květinami pro Andrého Rieu. Správce šaten Gosia Tarnowski je ráda, že ji vedoucí orchestru před 22 lety naverboval. „Jinak bych teď seděla jako ekonom za stolem s papíry.“

Gosia Tarnowski potřebuje v těchto týdnech hodně rukou. Pokud je polská kostýmní výtvarnice a oděvní stylistka zaneprázdněna už na zahraničním turné s Andrém Rieu, když v Maastrichtu začne hrát orchestr Johanna Strausse, musí ještě víc přitlačit. Nejen členové orchestru musí každý večer vypadat pico bello, ale také šest sólistů, speciální host Dorona Alberti, 150 sboristů a 50 pikolíků. A všechny ty šaty vyrábí nebo se o ně stará ona. To znamená šití, praní a žehlení. Ale musí se poctivě poznamenat, že na koncertech na Vrijthofu jí pomáhají švadlena a oděvní asistent.

Tarnowski je nyní zaměstnána u Rieu dvaadvacet let poté, co ji jako studentku ekonomie na univerzitě v Bonnu vedoucí orchestru odvedl. „Studovala jsem dva roky ekonomii na univerzitě v Lublinu ve své rodné zemi a pak jsem odjela na šest měsíců do Bonnu, kde jsem se přihlásila do jedné agentury práce pro studenty, abych si přivydělala. Hledali tam zrovna oděvní asistentku na dva koncerty Andrého Rieu v Dortmundu. Takže jsem tam pak celý den žehlila košile. V jednu chvíli přišel André a ptal se, kdo mu vyžehlil košili. Když jsem odpověděla ‚já‘, řekl: “Půjdeš se mnou do světa.”

Foto: Marcel van Hoorn

Sama tomu vůbec nevěřila. „Po šesti měsících jsem se měla vrátit do Polska a protože Polsko v té době ještě nebylo součástí Evropské unie, bylo pro mě velmi těžké cestovat po světě. Ale to Andrého nezajímalo: svému vedoucímu produkce řekl: „zařiď to“ a teď jsem s jeho orchestrem už 22 let. A dokonce jsem tu potkala lásku svého života, Richarda Boveeho.“

Čtyři šaty na osobu

Začínala jako oděvní asistentka, ale již dvanáct let je plně zodpovědná za vše, co souvisí se stylingem a oblékáním. A to je obrovská práce. „Mnoho lidí neví, že André cestuje po světě se čtyřmi soupravami. Čtyři pódia, čtyři sady dekoraci, a také čtyři sady oblečení. To znamená, že každá členka orchestru má čtyři – téměř identické – šaty, které dodáváme. Vzhledem k tomu, že všechny už v době, když jsem je převzala, jeden exemplář měly, znamená to, že jsem za těch dvanáct let navrhla asi sto nových šatů – tři na osobu.“ Zezačátku šila všechno sama, v posledních letech Gosia zaměstnala vynikající švadlenu Mien Depondt. “Já dělám design, látky, barvy, dekorace a nákup a Mien dělá všechny technické práce.”

 Foto: Marcel van Hoorn

U mužů je to pro Gosii o něco jednodušší. „Nosí vždycky černý oblek s bílou košilí, bílou vestou a bílou mašlí, zlaté manžetové knoflíčky, a co je velmi důležité –  černé lakované boty. U nich jde jenom o to zkrátit, vyndat nebo prodloužit věci a zajistit, aby bylo vše vyprané a vyžehlené.“

Dovednosti, které se naučila sama. „Chodila jsem pouze na soukromý kurz líčení a stylingu v Mnichově. Zpětně by bylo pohodlnější, kdybych po střední škole absolvovala kurz módy, protože vše ukazuje, že jsem tady na správném místě, ale takový kurz byl v Polsku méně ceněný než medicína nebo ekonomie.“

Dlouhé dny

To všechno znamená, že někdy pracuje dlouhé dny. „Když jsme na turné, vstávám ve čtvrt na šest ráno a jdu spát v jednu v noci. Pak většinou dorazíme kolem osmé ráno do prázdné haly, přidělím všechny pokoje, informuji místní dělníky, kolik stolů a židlí je na kterém místě požadováno, všechny šatny vybavím věšáky a zrcadly a z kufrů s osobními věcmi členů orchestru vyndám rodinné fotky, ale i make-up a deodorant. A předem připojuji pračky. Když orchestr začne, znovu pračky odpojím a uklidím věci s make-upem.“

Foto: Marcel van Hoorn

Během samotného koncertu pomáhá sólistům s převlékáním a je připravena s jehlou a nití na drobné nehody. „Člen orchestru, který má skvrnu na saku, sborista, který si roztrhá kalhoty anebo zip na šatech, který se rozbije. Pokud se tak stane, necháme tu dotyčnou co nejnenápadněji přejít do zákulisí, zip zašiju velkými stehy a po koncertě jí rozstřihnu šaty, aby si je mohla svléknout. Také mám vždy v kapse náplasti, paracetamol a ibuprofen pro případ, že by se některý z členů orchestru necítil dobře, a lepidlo, kdyby se odlepila podrážka u bot mužů. Protože lakované boty jsou v podstatě určeny pro vnitřní použití a nemohou příliš dobře odolávat vlhkému počasí.“ Protože pro orchestr Johanna Strausse musí show vždy pokračovat. „Andre je perfekcionista. Špičková musí být nejen hudba, ale i výprava. Na to má vynikající čich a neomylné oko. Jsou stuhy na medailích Mastreechter Stare moc dlouhé? Je rukáv moc krátký? Hned to vidí."

To je také jeden z důvodů, proč Gosia zastává již osmnáct let ještě jinou pozici: dívku s květinami. „Všude, kde vystupuje, mu po koncertu nabízejí květiny. To je běžná součást pořadu. Není nic rušivějšího, když se na to zapomene nebo se mu dají květiny od někoho, kdo se k tomu podle něj moc nehodí. Tak za mnou před osmnácti lety přišel a řekl: Gosia, už nechci každý večer líbat cizí lidi. Od této chvíle jsi moje květinářka. Takže kdekoli na světě vystupujeme, předávám mu květiny ve večerních šatech. Kromě Japonska. Protože tam by to vypadalo hodně divně, kdyby květiny nepředal Asiat. To by nebylo věrohodné. A jak už bylo řečeno: nejen hudba, ale i celý akt musí být dokonalý.“

LImburge, 24. 7. 2022 (EWI)