Odchod Emmy Kok rána pro André Rieu, ale po sólovém úspěchu logický krok

 

Emma Kok při sólovém koncertu v Královském koncertním domě v Amsterdamu

                                        Marcel van Hoorn

Ochod Emmy Kok od orchestru Andrého Rieu přijde mnohým možná jako překvapení, ale po úspěšném sólovém koncertu v říjnu v Koncertním domě v Amsterodamu bylo jasné, že 17letá dívka z Kerkradu je hotová pro sólovou kariéru.

V úterý večer při zkouškách na vánoční koncerty ve studiu Andrého Rieu ležel v houslovém pouzdru jednoho houslisty exemplář nově vydaného životopisu Emmy Kok: Nikdy neztrácej naději. Je to jen detail, ale když už si členové orchestru s sebou vezmou tvůj životopis do práce, je to známka toho, jak hodně vyrostl tvůj status zpěvačky. Za dva a půl roku vyrostla Kok, více než jákýkoliv zpěvák v orchestru Rieua, ve hvězdu vedle hvězdy. Čest se musí přiřknout Pierru Rieu, protože on to byl, kdo viděl v dívce z Kerkradu obrovský potentiál, když se díval na vysílání televizního programu Ministars, kde zpívala Voilà. Okamžitě věděl: ta musí k nám.

Ukázalo se, že to byla trefa do černého. Když Kok poprvé v roce 2023 na Vrijthofu zazpívala tuto píseň, prošla vlna šoku nejen Maastrichtem, ale celým světem. Mezitím je klip z tohoto vystoupení na Youtube více než sto milionkrát shlédnut. Jak velký dopad Kok měla si uvědomili u Rieu už po její první zkoušce ve studiu. „Byli jsme naprosto unešení obrovskou energií, která se uvolnila,“ prohlásil Pierre Rieu.

Proto bylo i logické, že po tomto koncertu na Vrijthofu Rieu požádal Kok, aby se připojila k jeho orchestru. Poskytl zpěvačce možnost se pod jeho křídly rozvinout a sám získal další hvězdu. Hvězdu, která je po dvou a půl roce hotová stát na vlastních nohách. Kdo 17letou Kok zažil v říjnu v akci při jejích dvou vyprodaných sólových koncertech v Amsterodamském Koncertním Domě, to viděl hned. 

Tento úspěch byl pro Kok takový ultimátní test: zvládnu sólo? Roli v tom hraje i její nemoc, kvůli ochrnutí žaludku musí svoji energii vyvažovat. Při vystoupení s Rieu musí po svém sólovém zpěvu odpočívat. U Rieu zpívá při představení jenom několik čísel, ale v Koncertním Domě musí Kok vyplnit půldruhé hodiny. Že se jí to tak dobře podařilo, i když s přestávkou a s pomocí hostujících umělců, jí dodalo sebedůvěru: Moje tělo to zvládne.

Jak bude její sólová kariéra přesně vypadat, o tom Kok ještě mlčí. Ale je jasné, že její ambice leží mimo jiné u muzikálu a že sní o tom, zúčastnit se Eurovize.

Ano, je jí teprve 17 a nebylo by vůbec divné, kdyby u Rieu ještě zůstala o něco déle. Tady hraje ale roli to, že si kvůli své nemoci kariéru nemůže naplánovat. „Protože nevím, jak se nemoc bude vyvíjet. Bude to lepší, horší, nebo stabilní? Bohužel o tom nikdo nic jasného nemůže říct,“ řekla k tomu. Znamená to, co se její kariéry týká, že žije ze dne na den: tady a v tuto chvíli využít co se dá. „Jak na tom budu s mojí nemocí za pět let totiž nevím.“ Logické tedy, co se týká její sólové kariéry, že nechce déle čekat.

Rieův orchestr pro to má plné pochopení. André Rieu byl sám přítomen při jejím sólovém koncertu v Koncertním domě a tehdy prohlásil, že je na svou chráněnkyni pyšný. I když tehdy už asi věděl, že vánoční koncerty v MECC v Maastrichtu budou poslední s Emmou Kok na jeho pódiu.

Ano, každý u Rieu upřímně přeje dívce z Kerkrade sólovou kariéru. Že její odchod hluboce zasáhl vysvítá ze slov Pierre Rieu. „To, že Emma od nás odchází, dává pocit opuštěnosti. Byla jako rodina, lépe řečeno: ona je rodina. Pro mě byla Emma jako sestřička, kterou jsem nikdy neměl. Teď jsem jenom zvědav, co bude dělat. Na její sólovou kariéru jsem opravdu zvědavý.“

Ztráta takového talentu v orchestru bude u Rieu ještě nějakou dobu doznívat. Druhou Emmu Kok tak rychle nenajdeš, talenty na této úrovni se objevují jednou za desetiletí. Musíš si především vážit času, kdy jsou s tebou a vědět, že tě dřív nebo později opustí, protože jejich hvězda svítí natolik, aby mohla zářit sama.

Limburger, prosinec 2025, Ivar Hoekstra

(Volný překlad a úprava EWI)