Také sobi umí tančit makarenu

Mezi Mikulášem a 24. prosincem už je to pravidelný předkrm: koncerty Andrého Rieu v MECC. 

 

A předkrmy jsou všeho druhu jako při vánoční večeři na nějaké studenstské koleji: od vybrané kuchyně po kus něčeho tučného. Protože kde jinde slyšíš při vánočním koncertu makarenu nebo neznámou, ale překrásnou polskou vánoční píseň?

Gratis tip pro lidi, kteří chtějí ráno 5. prosince cestovat vlakem z Utrechtu do Maastrichtu:

Buďte na peróně včas, protože vlak je přeplněn lidmi, kteří jedou na první odpolední vánoční koncert Andrého Rieu. Od lidí z Groningenu po Frísy, všichi si chtějí po tom, co Mikuláš zase odcestoval, užít Rieuem servírovaný vánoční předkrm.

Nápadné je, že podle rozhovorů v plném kupé je slyšet, že pro mnohé je to poprvé. „Na jeho vrijthovských koncertech jsme už několikrát byli, ale teď se jedeme podívat i na jeho vánoční show,“ říká žena s jasným twentským přízvukem. Rieu posiluje jeho pocit, že koncertů přibývá a že úsilí ze šesti na osm a možná na deset není zas tak divné.

Pro ty, kteří už byli dříve, jsou přísady známé. Jsou tu samozřejmě Platinoví tenoři, tančí se valčík podle zvuků Na krásném modrém Dunaji, tančící bruslařské dvojice zaplní ledovou plochu a když zazní Let it Snow, sesype se ti od stropu na ramena tolik umělého sněhu, že to vypadá, jako by se v koupelně vyprázdnil celý flakon šamponu. 

Samozřejmě, že Rieu také škádlí místní: „Představte si, že jste někde na vánočním trhu, v Sittardu, Heerlenu nebo někdy tady, a najednou vidíte přicházet celý Johann Strauss Orchestr a Mastrechter Staar a ti zpívají vánoční písně.“ Přirozeně, že to vyvolá jásot mezi maastrichtskými návštěvníky a bučení všech těch, co jsou odjinud.

Hodně toho známého, a přesto je to každý rok trochu jiné, protože Rieu také chápe, že nemůže každý rok servírovat ´jenom zmrzlinu´. Takže letos jsou na vánočním koncertu poprvé Mastrechter Staar. Když těchto 120 mužů v bílých pánských kostýmech s pochodněmi v ruce kráčí sálem, je to stejně tak impozantní jako přehled zemí při Olympijských hrách. A je nádherné tyto muže slyšet zpívat vánoční klasiku Dcera Siona.

Ale i tak je největší překvapení před přestávkou, když Rieu oznámí tři strážné anděle z Bavorska: de Perlseer Dirndl. Tři blonďaté soprány, při kterých MECC úplně ztichne, když zpívají polskou vánoční píseň s názvem Lulaize Jezuniu. Zpívaly to tak tiše a jemně, že by byl slyšet upadnout špendlík.

Z Polštiny přeřadí trojice lehce na Holandštinu, když zpívají Spi mé Jezulátko. Dvě dojemné vánoční písně, které vyrovnávají, a jistě poslední půl hodiny, tak trochu karnevalovou úroveň představení. Protože letní hit jako je Makarena Lose del Rrio při vánočním koncertu je jako když vyměníš svařené víno za láhev piva Corona.

Ke všemu to ale zabírá, protože deset tisíc lidí bouří nadšením, když mezi tím už stárnoucí španělský zpěvák pozvedne obecenstvo tak, aby tancovalo tento legrační taneček, který uměl každý v létě 1993. A úplně legrační je, když se na velké promítací ploše za pódiem objeví sobi ve vánočních svetrech a tancují makarenu.

Od polské vánoční písně až po soby, kteří tancují makarenu, u Rieu je možné všechno. Závěrečný akord je, stejně jako v uplynulých dvou letech, pro Emmu Kok, která zpívá vánoční hit All I want for Christmas. Dva momenty, kdy Emma Kok vystoupí, před přestávkou zpívá Let it Snow, se zvedne do vzduchu většina mobilů, protože Emma Kok je oblíbená a bude to divné, až tu příští rok už nebude. Ale když ji Rieu nahradí sopránem nebo soprány, které přednesou tak krásné polské vánoční písně, dá se odchod Emmy Kok snést.

 Limburger, prosinec 2025
(volný překlad a úprava podle Ivora Hoestra EWI)