Zkrácený výňatek z připravované revidované knihy Moje hudba, můj Život. 

V letech, kdy jsme pořádali koncerty „Hieringebiete“ s Maastrichtskym salonnim orchestrem a publikum reagovalo tak nadšeně, kdy tleskalo a tančilo a zpívalo všechny ty nádherné melodie z oper a operet, jsme si s Marjorie často říkali: takový koncert bychom měli uspořádat někdy v létě na náměsti Vrijthof. Už tehdy jsem to viděl úplně před sebou: na jedné straně velké pódium a celé náměstí plné lidí, kteři se baví, tančí valčík a zpívají. 
No, byl to sen… vzdálený a nemožný. Nebo alespoň, tak se to zdálo. Ale o mnoho let později mě ta myšlenka začala svrbět, nejdřív trochu, pak čím dál víc a víc. Sebral jsem odvahu a šel za starostou. Uznal, že je to hezký nápad, ale bohužel neproveditelný. (Kde jsem tohle už častěji slyšel?!) Muselo by být přijato příliš mnoho drastických opatření...

Všechno jsem to chápal, ale stejně jsem se nechtěl vzdát, protože se mi to zdálo tak neuvěřitelně krásné! A tak jsem po léta otravoval jednoho starostu za druhým. Bez výsledku. Měl jsem vypracované plány jak by to mělo vypadat a předložil jsem je obci. Ale bohužel... výsledek nula, pokaždé a pokaždé.

Dokud jsme v roce 2004 neuspořádali koncert pod širým nebem na fotbalovém stadionu Roda v Kerkrade, který přilákal tisíce návštěvniků a byl neuvěřitelně pěkný a veselý. Jednim z navštěvniků byl tehdejší starosta Maastrichtu Gerd Leers. Několik měsiců po koncertu v Kerkrade mě navštívil na hrádku a řekl: „André, to nejde! Ty, rodák z Maastrichtu, pořádáš tak úžasný koncert pod širým nebem v Kerkrade a ne v Maastrichtu???“ Řekl jsem mu tedy, s jakými námitkami se mé plány doposud setkaly. Všechny je jedním mávnutím ruky odsunul a řekl: „Ten koncert se bude konat v Maastrichtu na náměsti Vrijthof a toto léto!“ 

A tak se stalo. Byl to obrovský úkol všechno zorganizovat a získat spolupráci všech zúčastněných. Obec, hasiči, městské autobusy, místní obyvatele, hotely, kavárny a restaurace, majitele podniků… nekonečná řada.

Vlastně jsme naráželi jenom na námitky, a dokonce i na výhrůžky, že ´se uvidíme u soudu!´ Ale navzdory všem problémům a odporu jsme uspěli a v červenci 2005 jsme měli mít náš první koncert na Vrijthofu. V den, kdy se vstupenky začaly prodávat v pokladně divadla, se už v 6 hodin ráno táhla fronta od divadla až za roh k Helmstraat. Neuvěřitelné! Koncert se vyprodal během chvilky a my jsme hned naplánovali druhý a dokonce i třetí večer.

Večer 1. července 2005 jsem poprve zvolal: „Vítejte na Vrijthofu v Maastrichtu!“