Z týdenního sobotního blogu Jo Cortenraedta

Sobota 7. července 2018 Chapeau, (Zkrácené)

Navštívil jsem první dva koncerty Andrého Rieu na Vrijthofu, abych byl přítomen na extra dlouhém natáčení programu Limbourgeois, který se vysílá v neděli of 18.45 hodin na L1 TV.

Limburgčani, kteří sem nikdy nepřijdou, se dají rozdělit do tří kategorií. Na prvním místě jsou to lidé, kteří tuto hudbu nemají rádi, nebo na to nemají peníze. Pak je kategorie, do které se řadí lidé typu „To je od nás, to nic nemůže být,“ ti, kteří na všechno mají poznámky, především na ty, kdo je z jejich města a má úspěch. Takový druh obráceného komplexu méněcennosti projektovaného na někoho jiného, s nádechem nepřecíjcnosti. A pak je tu kategorie semi-intelektuálů, podle nich to není ´bonton´ říkat, že jsi byl na Rieu. Protože to bys pak úplně patřil k mase a k ní jako intelektuál samozřejmě nepatříš. První kategorii chápu, dvě další už méně.

No, Andrému Rieu to může být ´šumafuk´. Na vlastním regionu není závislý, protože fanouškové přijíždějí z celého světa, tento rok z 88 zemí. Mluvil jsem s mnoha cizinci a mezi nimi na mě zapůsobila slova jedné šarmantní Kolumbiánky, která sem speciálně přiletěla. Přistála v Bruselu a od tamtud se dostat do Maastrichtu nebylo také vůbec jednoduché. Skutečně, mezinárodní dostupnost není vůbec optimální. A přesto to zvládla. Spontáně prohlásila, že kolem Rieu musí být vysoce profesionální podnik, aby toto tak dobře zorganizoval. A co se jí zdá skvělé, že tolik dělá pro své město. „Známé po světě, extra pracovní příležitost, lépe obsazené hotely, více turistů a oživené léto.“ Moudrá slova, kterými poukazuji na 2 a 3 kategorii. Někdy vidí člověk zvenku realitu lépe než někdo zevnitř.

Letos pro mě nebyl zvláštní ani tak ´Speciální Host´v podobě Los del Rio, jako jeho vlastní bratr Robert, který žije v Marseille a po desetiletí zde hrál v operním orchestru. A teď poprvé s Andrém v Johann Strauss Orchestru. Robert Rieu se zdá na první pohled o 180 stupňů jiný než jeho slavný bratr. Tichý, skoro ostýchavý. Avšak v závěru při upřímném rozhovoru s ním se u něj objevily přece jenom četné podobnosti. Už jenom proto to stojí za to, se zítra večer dívat.