André Rieu (77) nezamýšlí svoje tempo zpomalit. Stále pracuje s velkou energií a je neustále v pohybu. O své ženě, kterou potkal už ve svých jedenácti letech, říká: „Marjorie je pro mě všechno. Byla první, kdo ve mně věřil.“
Když vejdete k Andrému Rieu, je to trochu jako audience u krále. Jeho maastrichtský hrádek je už zvenku impozantní a kdo vstoupí dovnitř, ocitne se v 18. století. Barokní židle, těžké závěsy a na stěně olejové portréty Andrého a Marjorie. Na obrovském stole je položen gobelín s vetkanými houslemi. Jak také jinak.
Vyhradit si dostatek času na rozhovor
s Andrém není snadné. Najít si v jeho nabitém programu místo
vyžaduje úsilí. I když mu je 77 let, svůj pracovní
život neukončuje. „Je to hlavně proto,
že žiji svůj sen; vždycky jsem chtěl mít vlastní orchestr. V
70. letech, kdy existovala struktura dotovaných orchestrů, bylo v
orchestrech, ve kterých jsem hrál, často mnoho problémů ohledně
peněz a volného času. O hudbu šlo
sotva. Moje žena Marjorie v té době pracovala jako učitelka na
střední škole a v jednu chvíli řekla: ‚Vidím, jak se z toho
orchestru vracíš domů každý den čím dál
víc nešťastnější. Já vím, co
chceš, tak si jdi za svým snem a já budu
vydělávat.‘ A to také udělala. Tak jsem si mohl založit
vlastní salonní orchestr, který se později rozrostl v orchestr
Johanna Strausse.“
Žádné komentáře:
Okomentovat