Rozhovor s Andrém Rieu - Limburg Centraal

30. 4. 2021 Emocionální André Rieu u stolu v Limburg Central. Své Stradivárky zatím prodávat ještě nemusí, ale je to pro něj stále těžší udržet svoji společnost nad hladinou. Rieu v pátek oznámil, že se letos jeho koncerty na Vrijthofu kvůli nejistým časům určitě neuskuteční. 

0:01 (Prezentátorka): A koncerty na Vrijthofu v Maastrichtu se opět neuskuteční. Naplánovány byly na první vikend v červenci, ale jak se ukázalo, je to příliš brzy. Již podruhé, protože v loňském roce se koncerty kvůli koroně musely také zrušit. Vítám vás pane Rieu, nic jiného se nedá dělat. Před časem jste prohlásil, že prodáte své Stradivárky. Už ta chvíle přišla? 

0:27 (André Rieu): No, když jsem to poprvé řekl, dostal jsem ohromnou spoustu reakcí z celého světa: “tak to se nestane!”, tedy ano, to souhlasí. Je to stále těžší, stále těžší... 

 0:40 (P): Ale vážně, už jste se v tom bodě tak trochu ocitl?

0:45 (AR): No podívejte, podporu stále dostávám, naštěstí, což ale není samozřejmě všechno, protože mám také další náklady a není to celá výplata. Měli jsme nějaké úspory a ty se v tom teď ztrácí. Marjorie a já to neděláme pro peníze, ale ty jsou samozřejmě důležité, musíme jít dál a je to stále těžší a těžší. To první v co doufáme, že se bude konat, je v listopadu v Izraeli, tam to jde dobře s očkováním

1:20 (P): V říjnu jste vlastně také plánovali

1:22 (AR): Ano. V Chile, v Montevideu, ale to nepředpokládáme

1:25 (P): Takže první bude v listopadu ale ne v naší zemi

1:30 (AR): Ano, až pak v prosinci v Meccu.

1:35 (P): Teď ještě k těm koncertům na Vrijthofu. Deset tisíc lidí za večer bylo na těchto tradičních vrijthofských koncertech, a vypadalo to takto...

1:43 – 2:35 (AR): Každý večer je taková slavnost! Také pokaždé říkám: Normálně stále pokračujeme! To je nejhezčí, co existuje!

2:35 (P): To nejhezčí, co existuje... a to se už rok a půl nemůže dít...

2:40 (AR): Ano, ano. Jsme přirozeně stále pozitivní, jsme zdraví, sportujeme, s celým orchestrem máme kontakt, ale to, co všichni chceme, vyskočit na jeviště a cestovat po celém světě, to nejde.

2:52 (P): Je to asi teď těžké?

2:54 (AR): Ano, je to těžké, samozřejmně, je to moc těžké. Můžeme jenom jednu věc, zůstat pozitivní a být přesvědčeni, že život jde dál a že zase všechno bude normální. Jestli už nebudu moci dělat tohle, tak pak opravdu nevim... s metrem a půl odstupu nic nemůžeme! Vždyť to vidíte, každý se o sebe opírá, to vůbec nejde! To prostě nemůžeme... A já jim mám říct: Nesmíte vstávat, nesmíte zpívat, nesmíte tančit? To prostě vůbec nejde! To je to, co dělá naše koncerty tak zajímavé.

3:39 (P): Když se na to tak díváte, co se ve vás děje?

3:42 (AR): No, to se musím moc překonávat, abych... no, zeptejte se radši něco jiného!

3:50 (P): Moment, ve kterém jste to oznámil, proč právě nyní?

3:52 (AR): Podívejte, jsme už celou dobu na váhách, půjde to, nebo ne? Ale nejde to. A hotely to musí také vědět, takže musíte.

4:09 (P): Přirozeně, že na tom závisí mnoho věcí, ale přece jenom je to určitá frustrace...

4:12 (AR): Nesmíte mi klást takové záludné otázky!

4:17 (P): To je přirozeně také frustrace, minulý rok to nešlo, letos to nejde, otázka je, kdy to jen půjde?

4:25 (P): Co to znamená ve vašem denním koloběhu? Už nevystupujete přes rok a půl.

4:30 (AR): No, pokouším se zůstat pozitivní, každý den vařím něco dobrého, no, tak nějak... a nakoncec můsíš jít stejně jenom dál...

4:35 (P): To je něco jako zlomené srdce, že?

4:42 (AR): Na takové věci se mi nesmíte ptát...

4:47 (P): To všechno stojí hodně. Máte 120 zaměstnanců. Můžete všech 120 lidí udržet ve službě?

4:49 (AR): Ještě ano. Víte, řeknu to ještě jednou. Nejde o peníze. Peníze jsou samozřejmně důležité. ale my jsme všechno společně vybudovali, děláme všechno spolu. Jsou u mě lidé, kteří u mě jsou už 35 let zaměstnaní! Velká část orchestru je u mě déle jak 25 let! To se vytvoří pouto!

5:23 (P): Máte také pracovní porady?

5:24 (AR): Ne, ne, to nejde. Nesmí se to. Doufáme, že po očkování budeme zase moci zkoušet.

5:34 (P): Očkování se už provádí, tak je tady naděje, že Izrael opravdu bude.

5:40 (AR): Včera nebo předevčírem jsem poslal naší skupině Whatsapp: Izrael !!!

5:45 (P): A ja se díváte na Mecc, na vánoční koncerty v prosinci?

5:51 (AR): No to doufám, že budou! To opravdu doufám.

5:55 (P): To bude poprvé v Maastrichtu zase, že?

5:58 (AR): Ano, doufejme...

6:04 (P): Pamatujete ještě na stý koncert na Vrijthofu?

6:12 (AR): Zajisté, pamatuji, ale radši mi ty obrazy neukazujte...

6:15 (P): Zavřete oči, protože my je ukážeme. Zavřete oči. Byl to velice zvláštní večer.

6: 21 - 7:10 Záběry z koncertu, na kterém předává starostka města Maastricht Andrému plaketu s jeho jménem, která byla později položena na náměstí Vrijthof.

7:11 (P): Byl jste úplně vyveden z míry... to byl také poslední koncert na Vrijthofu

7:14 (AR): Ano, to byl poslední koncert.

7:15 (P): To je před rokem a půl. Co bude, až zase budete moci na jeviště? Co myslíte, jaké to bude? To asi bude něco, co?

7:25 (AR): (směje se) Na to radši nechci myslet. Myslím, až se poprvé sejdeme ve studiu, to bude také něco! Naštěstí to ale pak přejde. Máme v plánu nahrát nové CD, veselé CD, mám prozradit název?

Happy together! (Společně šťastní)

7:45 (P): Happy together! Kdy má vyjít?

7:46 (AR): Doufám, co nejdřív.

7:48 (P): Takže máte pěkné plány.

7:50 (AR): Já doufám, že tak v červnu můžeme začít zkoušet a pak ho co nejdřív vydat.

7:55 (P): Je to na prosbu lidí, aby jim to podpořilo vydržet tuto pandemii?

7:59 (AR): Ne, to jsme jen tak sami vymysleli, že to je hezký název pro CD.

8:02 (P): Aby to podpořilo vás samotného.

8:07 (AR): Ano, přirozeně.

8:09 (P): Od koho máte sám nejvíc podpory?

8:12 (AR): Od mojí ženy, synů a vnoučat, mého orchestru... my všichni víme, že to zase jednou takto bude (ukazuje na záběr z koncertu na Vrijthofu)

8:22 (P): To tak jednou bude, jenom to nějakou dobu potrvá

8:24 (AR): Ano.

8:25 (P): Jak to chodí u vás, když jste doma? Rád pečete, vaříte a co ještě?

8:30 (AR): Sportuji, v podstatě každý den, to slyším také často od orchestru, sport je velice důležitý, a také zdravě jíst. Doufám, že ze všeho vyjdu tak zdravý, jako jsem byl před... ale víte co to je, tu pravou energii dostanete, když děláte tohle... (opět ukazuje na obraz z koncertu) – to nám chybí. To je zkrátka.... já absolutně nejsem depresivní, opravdu ne, ale chybí to strašně. Lidé říkají, že to musí být únavné, ale ne, naopak, dostaneš strašně moc enerige! Skutečně.

9:10 (P): Je to také vzrušení, adrenalín... těšit se na to, stát na jevišti

9:11 (AR): Ano, ano, mám obrovskou trému, když začínám, ale pak to ze mne spadne a když je konec, nejraději bych ještě pokračoval.

9:27 (P): To se nedá nahradit pečením dortů a dalším...

9:28 (AR): Ne, přesně, máte pravdu, to se nedá, musí se to zase vrátit.

9:30 (P): Ano, musí se to vrátit

9:37 (AR): A pak budeme 70 let pokračovat

9:40 (P): Nejdřív CD, to bude první

9:42 (AR): Ano, to bude první...

(nesrozumitelné)

9:50 (P): Jste také reklamou na očkování, s vyhrnutým rukávem. Určitě jste obdržel mnoho reakcí?

9:58 (AR): Dnes ráno jsem dostal zprávu z ministerstva, že všechny domácnosti dostanou letáky, tak jsem zvědavý.

10:02 (P): S obnaženou paží...

10:04 (AR): Ano

10:08 (P): Už jste dostal obě očkování?

10:10 (AR): Ne, jenom jedno.

10:11 (P): Druhé bude ještě následovat

10:12 (AR): Ano, tady v Meccu, je tam na 80 stánků a jenom tři byly v provozu! A člověk procházel uličkama jako na letišti, no...

10:20 (P): Ale přece jenom v Meccu, i když jen na očkování. Děkuji za to, že jste přišel!

10:35 (AR): Rádo se stalo.