André Rieu odhaluje bolest z dětství

Kromě korony vypadá život Andrého Rieu jako jedna hudební párty na náměstí. Ale nebylo tomu tak vždy. Král valčíku s sebou kromě houslí nosí i břemeno, proti kterému bojoval léta terapií: trauma z mládí. Co se tehdy stalo, vypráví dnes večer ve speciálním díle televizní show, ve které světová hvězda odhaluje Ivu Niehovi, jak draze mu doma tehdy přišla volba pro jeho manželku Marjorie…

 

Král valčíku otvírá knihu o těžkém období na adresu obou zemřelých rodičů, kteří ho podle jeho slov „vychovávali bez lásky“. André Rieu Sr., dirigent Limburského symfonického orchestru a jeho manželka měli tři syny a tři dcery, nad nimiž vládli tvrdou rukou.

V pozdějším věku potřeboval André dokonce čtyři roky terapie, aby se vypořádal s traumatem z dětství. Ivovi říká, že udělal vše, co bylo v jeho silách, aby dal svým synům lepší dětství, které bylo podle Pierre, který je také vidět v programu, mimořádně úspěšné.

 

 

Slzy se linou, když se hovoří o tomto období z jeho života, o kterém se dříve nikdy nemluvilo. André Rieu, kterého hostitel Ivo Niehe prohlásil za „světovou hvězdu, kterou Nizozemsko málokdy představilo“, zápasí s pracně zpracovanou minulostí ale v programu, ve kterém ho dnes večer moderátor Avrotrosu poprvé zkouší, mu srdce nečerná.

Marjorie

Kromě toho, že je zvláštní, je tento příběh také dramatický. André dává během vysílání jasně najevo, že mu v prvních letech života chybělo hodně lásky. Prohlášení, které je potvrzeno jeho bratrem Robertem, který prožil své dětství stejně. Oba muži říkají, že děti potřebují pozornost a pocit, že jsou milované. Právě oni dva byli o toto v tomto bodě zkráceni. Kamarádi k nim domů nesměli, na prvním místě byl výkon. Když byla jednou matka Alice povolána do školy, protože s malým Andrém to moc nešlo, cítila se dokonce uražená, když učitel nazval jejího syna „umělcem“.

 

Úplně všechno se pokazilo, když si André ve svých 24 letech poprvé přivedl domů svoji manželku Marjorie. To, co se tehdy stalo, narostlo do takových rozměrů, že pouto mezi houslistou a jeho rodiči bylo navždy poroucháno. Navíc ani otec a ani matka Rieu nikdy nebyli na žádném z jeho koncertů ... A to, zatímco svět klečí u nohou Andrého a jeho orchestru Johanna Strausse, když Limburgčan vybalí své Stradivárky, nebo když hraje pravidelně v létě na slavném Vrijthofu. Diváci až ze sta zemí šetří někdy roky, aby mohli být aspoň jednou v tomto kouzelném prostředí jeho rodného města.

Doživotí

Jeho otec zemřel v roce 1992 a světový úspěch svého slavného syna, který koneckonců šel v jeho šlépějích, nezažil. Ale i v době, kdy junior s obtížemi začínal se svým Maastrichtským salonním orchestrem, byl stranou. Matčina židle zůstala prázdná až dokud minulý rok, ve věku 98 let, nezemřela.

Že je tato bolest také hluboká se ukazuje, když André hovoří o poslední velké kolizi se svými rodiči, kteří mu podle jeho bratra dali „doživotí“, když se rozhodl jít s Marjorie a bez váhání si ji vybral. „Za to musel zaplatit, protože od té chvíle neudělal nikdy nic dobrého.“

Poté, co představil své budoucí nevěstě své rodiče a u této příležitosti se ke kávě podával zákusek, naznačila matka Rieu, že je posezení u konce. Marjorie mohla jít domů a 24letý André měl jít do svého uklizeného pokoje s postelí převlečenou do čistého. André měl však jiné plány a šel se svou budoucí manželkou - což neznamenalo začátek konce, ale okamžitě konec.

Proslulá sedmdesátá léta začala. Rieové byli římskokatoličtí a navíc přísní v učení. V Limburgu to tak tehdy ještě bylo. A tím to nyní André omlouvá, říká: „Byla to doba, kdy se tak děti vychovávaly.“

Jak jiné to bylo, když si Pierre přivedl domů přítelkyni a André ho s ní příští ráno, když otevřel dveře, našel v posteli. Řičí smíchy, když si teď na ten trapný okamžik otec a syn vzpomínají.

„Táta se zeptal:„ Co děláte? “ a na to jsem mu řekl, že jí něco vysvětluji.” „A? Rozumí?“ zeptal se.

Vždy neviditelná Marjorie a muž, který si vybral ji a ne jeho rodinu, nyní míří ke své zlaté svatbě. André v rozhovorech často zdůrazňoval, že by bez této bývalé učitelky němčiny skončil pod mostem nebo ve stoce. Se svým bratrem Robertem, který žije v Marseilles a který mluví o své zvláštní rodině, ze které on a André pocházejí, také bez zábran, má král valčíku také mimořádně úzké pouto.

Showman

Vzpomínky na léto ve Francii jsou krásné. V mládí se oba radovali z toho, když dováděli a vrtali se na vozíku. A radost si dělají navzájem stále, navzdory vzdálenosti, která je odděluje. 

Je až zarážející sledovat, jak moc se otec a syn Rieu, kteří mají navíc také stejné jméno, navzájem podobají. Snímky ze šedesátých let ukazují, že Rieu st. byl také velkým showmanem: se svými houslemi procházel publikem ze zadu sálu na pódium.

Andrému bylo pouhých pět let, když poprvé držel tento nástroj v rukou. Po letech řekl velký koncertní houslista Herman Krebbers matce Rieu: „Ten váš chlapec bude hrát na housle moc krásně.“ Ale i to dokázala zkazit tím, že začala hovořit o „zemi slepých” , ve které bude její syn zřejmně tím jednookým králem ...

(Podle článku Everta Santegoedse "André Rieu odhaluje Ivu Niehovi bolest z dětství" přeložila a upravila EWI, 17.11.2020 Entertainment)