André Rieu – Pohádkový svět III

The Making of ...

1:33 Tady nechám pokaždé lístek se vzkazem: „Zde byl výborný jablečný koláč!“

1:35 Ale to oni vědí. Ten je tak dobrý!

2:03 Tak a ráno ho najdou. To je už můj třetí! Ale nebojte, platím je...

2:20 Hezké. Moc pěkné!

2:28 Tady budou Jeníček a Mařenka, jak se učí tancovat... a tady je jako jejich rodný dům a odsud jdeme do domečku Knibel a Knabel a odsud do Land van Laaf (vesnička skřítků tkzv. Laaf) a zítra přijede dětský baletní soubor z Berlína, všichni jako Jeníček a Mařenka. Se sborem jsme to natočili, takže to bude obrovské a končí to tím, že spadnou všichni do vody.

3:10 Je to moc veselá scénka.

3:18 Klop klop, tady strašný zlý vlk.

3:25 Hezké.

3:29 (do telefonu) Ano, ano, až ji uvidíš na hrát scéně, je to úplná metamorfóza. Nepředstavitelné.

3:48 A pak přijdou děti.

4:25 Ano, tak nějak... ano, pěkné. Až budou tančit.

5:37 Jsem zvědav jak to jde v Austrálli. Frans a Roel jsou ted´ v Austrálii a podle posledních zpráv jde všechno dobře. Jsem strašně zvědavý. Albums.... Guns ´N Roses... Singels taky ne...

Ano, tady jsou... Kompilace, ne... DVD: č.1 André Rieu – Naživo z New Yorku, č.3 Kolem světa, šest: Vídeň, sedm: Naživo z Dublinu, devět: Romantický ráj, deset: Valčík doma. To není špatné na Holanďana...

6:38 Pěkně dlouhý let, co? Jak dlouho jsme letěli?

6:41 Pět měst v pěti dnech.

6:43 Sydney, ze Sydney do Melbourne, z Melbourne do Brisbane, s Brisbane do Adelaide a z Adelaide do Perthu. Všude jeden den.

6:57 Ještě nikdy jsem neudělala tolik fotek z auta nebo z letadla, protože to byl jediný moment, kdy jsme měli čas. Ale všem se to líbí.

7:02 Vejde se tam ještě můj kufr, prosím tě?

7:12 Samozřejmě. Hodně jsem nakupovala v duty free. Kolegové mě v tom už znají.

7:20 Ted´, a je to skutečně pravda, už několik let, když stojím na scéně a nasadím tremolo na Dunaj, vidím sám sebe v Austráli na stadionu. To je vážně pravda! Říkal jsem to Marjorie a ona na to, že to není možné. Nevím no, a nyní se to stane skutečností.

8:47 Ahoj, tak už jste tady? Právě jste se vrátili?

8:48 Teď jsme přistáli.

8:49 Ahoj, všechno v pořádku? Ano. Dlouhý let, co. Haha, ne, ocas ještě nemám. Ale skákat umím. Bohužel jsme žádné klokany neviděli.

9:00 Ale musíte být k smrti unaveni. No výhoda je, že jsme měli z Hongkongu noční let.

9:10 Mohli jste chvíli spát? Byli jste ve vzduchu 30 hodin. 30 hodin, že? Ne, 22 hodin letu.

9:15 A 4 hodiny v Hongongu, že?

9:17 Mohli byste zkráceně říct, ve které době to bude?

9:22 Prosinec 2008 asi. Aha. Tak přece prosinec.

9:24 To je nejlepší doba pro stadiony. Je to opravdová sportovní země a do října je všechno plné.

9:35 Vidíte, my tu pilně pracujeme, musíme toho tyto tři dny ještě hodně udělat, natáčení v Eftelingu. Znáte to, pořád sem a tam. Musím se vrátit, ahoj.

9:50 Mám krásné masky domorodců. Žádného domorodce jsem neviděla, tohle jsem také koupila na letišti. Ručně vyrobené domorodci. Koupila jsem dvě velké a dvě malé. 

10:33 Chceš tedy takové brejličky?

10:39 Nasaď si je.

10:40 Ty ti sluší lépe. Sedí mi lépe. Vypadáš jako učitel dějepisu! Měl jsem ještě jedny. Hodí se k tobě....

10:55 Tobě se nelíbí co? S těma druhýma jsem byl spokojený, ale mamka říkala, že mě dělají moc přísného.

11:09 Připadám vám teď také jako nějaký levicový intelektuální učitel?

11:16 Děti, dneska si probereme dějepis našeho národa...

11:24 Na scéně si je sundám...

11:28 Jeroen Krabbé měl taky přesně takové brýle.

11:30 To se asi jeho synu také nelíbilo, co.

11:40 Jsme Volksmusikspatzen z Berlína. Obyčejně vystupujeme na festivalu lidové hudby Florian Silbereizen, ale André Rieu nás pozval, abychom tancovali v jeho show jako Jeníček a Mařenka. My jsme samozřejmě moc rádi, dětem se to moc líbí. 

 

12:04 Připadají vám ty brýle také tak levičácké? Jsem z toho úplně nešťastný.

12:06 A co takhle čočky? To už jsem zkoušel, to byla katastrofa. Ale tolik lidí nosí čočky. Já je prostě na oči nedostanu. K tomu musím mít ještě takové ty bifokální čočky a na něco takového musí být klidná osoba. Ok. Takže žádné čočky, vzdávám to.

12:36 Do Austrálie jedeme v září. Ano? Ano. Už je to rozhodnuté, právě se odsud vrátili. A turné bude v prosinci. Fantastické. Ve 2008.

12:43 Může jí někdo pomoci, chlapci? Pojď tudy. Jdi takhle stranou. Otoč se ke mně zády. Vyzvedneme tě.

13:12 Moc hezké, šaty hezky rozložit.

13:15 Ano, jsou to dlouhé dny. Ale když chceš dělat toto povolání, nemůžeš chtít dělat od devíti do pěti, to bys mohl jít dělat něco jiného. To také říkám každému, kdo ke mně přijde na přijímací pohovor. Řeknu mu:“Zahraj něco“, v kanceláři nebo kdekoliv jinde, a pak v rozhovoru, který potom přijde, to vidím hned, jestli je to někdo, kdo přišel jenom kvůli penězům. To je tak špatná mentalita, dělat to jenom kvůli penězům, to se daleko nedostaneš. Já tu teď také nestojím a nepřemýším, kolik vydělám... to stojí jenom peníze.

13:58 Výsledek je tak krásný, je to moc fajn to vidět.

14:02 Až bude hrát hudba a budou tancovat, buďte všichni zticha. Děkuji.

14:32 Hezké, co? No je to nádhera!

14:36 Kdysi jsem měl knížku pohádek, kde Sněhurka přesně takhle ležela.

14:45 Pamatuji si, když jsem úplně poprvé usnul u televize. To mi bylo 30 nebo 32, ne, musel jsem být ještě starší. Ale v každém případě, já nevěděl co se to děje! To se mi ještě nikdy nestalo, abych přes den usnul. A teď spím každé odpoledne... odpolední šlofík. Ale to je, co každému mohu doporučit, když je ti přes 50! To máš potom dva dny, když to děláš. Jako já, když potom natáčím do noci v Eftelingu.

15:25 Ano, krásný. Je to všechno strašně napínavé.

15:32 Pojedete s námi také do Austrálie? Ano? To by bylo fajn, že?

15:44 A jsme v Austrálii! Připadá mi to jak Evropa. Úplně jiné než Amerika. Radíme se o tom, co tu všechno budeme dělat. Prodalo se tady hodně DVD, takže budeme dělat velkou propagaci, abychom sem mohli příští rok v prosinci se Shonbrunn. To je totiž můj plán. Rád bych pořádal koncerty v pěti městech, Melbourne, Sydney, Adelaide, Perth a Brisbane. S celým cirkusem, který jsme dělali tehdy ve Vídni. Balet, kraslobruslaři na ledě, mezitím možná nějaký ten klokan, pro místní. To mi připadá hezké. Těším se na to.

17:19 Tak, a teď cirkus začíná. 85 rozhovorů za 2 dny. Ale jo, sám jsem to chtěl.

17:29 Marjorie vždycky říká: „Vždyť to chceš sám!“ Ano, vlastně je to tak, ano.

17:35 Tady, podívej, říkají, ty vypadáš ale divně! Ano, je to obráceně!

17:49 Přece se takto neusmívám? Opravdu takhle vypadám?

18:28 Rádiový presentátor oznamuje rozhovor s Andrém Rieu. André předvádi své housle a odpovídá na otázky posluchačů. Pouze náznakové.

20:42 (u telefonu) Ano, v Perthu postavíme celý zámek. Přivezeme balet, led, krasobluslaře, promiňte, někdo mě tu rozesmává...

21:08 Teď dělá: „Blup,blup. To je totiž to, čemu říkají rozhovor přes ISDN, takže musí do takového akvária a teď mluví s někým z Tazmánie. Proto to vypadá divně. Ale to k tomu patří.

21:21 Jsem jako ryba. Takové akvárium...

21:41 Toto byl první den. Nebo mám ještě něco?

21:43 Den první: Teď máme setkání s maloobchodníky.

21:45 Ach, to bude aspoň veselé.

21:54 Je to poněkud hektické, André teprve včera přistál, takže má jet lag . A myslím, že je to také unavující dělat rozhovory v Angličtine, i když je zvyklý mluvit různými jazyky. A také, že je to v zemi, kdy všechno nanovo začíná. Je tady velké pozdvižení a každý je rád, že přijede. Přesto dostává spoustu otázek, které už před lety odpověděl v Evropě, nebo ve Spojených státech. A tak jako tak, rozhovory se nesmí podcenit, jsou velice unavující.

22:32 Já jsem dával vaše fotografie do časopisu.

22:35 Ach, vy jste všechny mé fotky otočil.

22:37 Myslím, že pouze jednu.

22:38 Tři! Přečetl jsem si článek a vlastně... to jste napsala vy? Jste moje druhá ruka, protože jste mě popsala doslova přesně! Doslova! Jste první v mém celém životě! 

 

23:30 Jdeš do postele? Deset hodin jsi říkala? To je poněkud brzo jít do postele.

23:44 Kde je ten bar vlastně? Nevíš? Jó, všichni tři přikyvují, že vědí kde je bar!

23:51 Tak vás budu následovat do baru, ano? Kerstin, dobrou noc. Na viděnou zítra.