Pierre Rieu je zděšen nápadem na sochu svého otce: 'Hrůza...'

I letos se Pierre Rieu a jeho tým starají o to, aby všechno kolem koncertů jeho otce na Vrijthofu probíhalo hladce. 43letý nejmladší syn Andrého a Marjorie Rieuových je velkým milovníkem zvířat, o penězích si myslí, že jsou špinavé, a potýká se se syndromem podvodníka. „Když stojím ráno před zrcadlem, tak to si nemyslím: ´svět by měl být vděčný, že jsem tady.´“

 

                                                © Harry Heuts

Pierre Rieu po střední škole zanechal studia práv a nastoupil do firmy svých rodičů, pro kterou pracuje od svých jedenácti let. Z produkčního manažera se vypracoval na generálního ředitele André Rieu Productions a André Rieu Travel. Pierre Rieu žije v Maastrichtu se svou ženou a dcerami – 14letými dvojčaty.

Koncept tohoto rozhovoru je založen na v Nizozemí známých holandských písních. Místo otázky je citován název nebo úryvek písně, na který Pierre reaguje.

Je těžké zůstat skromný, když jsi tak dobrý jako já (Peter Blanker - Je těžké zůstat skromný)

„Jak jsem se sebou spokojený? Jééé... Trápí mě syndrom podvodníka: bez ohledu na to, jak dobře děláte svou práci a kolik komplimentů dostáváte, vždy je ve vaší hlavě malý hlásek, který tomu nevěří. Když stojím ráno před zrcadlem, nemyslím si: ´svět by měl být vděčný, že jsem tady.´
Vím, že dělám maximum. A pokud bych měl jmenovat jednu svoji stránku, ve které bych se měl zlepšit, byla by to moje emoční tykadla. Ta bych rád ještě trochu zkrátil. Aby mi to, že když se cítím dobře, zůstalo, i když ten druhý se dobře necítí. Protože si příliš připouštím starosti ostatních. To je v pořádku, pokud se spolu nepotopíte. Ale je lepší zůstat na břehu.“

Hvězdy přicházejí, hvězdy odcházejí. Zůstal jen Elvis (Gorki – Mia)

„Minulý týden jsem měl nahrávku podcastu s Centre Management Maastricht. Diskutovali o soše pro mého otce. Strašné. Za sto let už o Andrém Rieu nikdo mluvit nebude. Ale možná, že ano. Avšak sochu? Sláva je také velmi zvláštní věc. Někdy jste například požádáni o radu ohledně věcí, o kterých nemáte vůbec žádné znalosti. Jen proto, že jste známá tvář. Ano, já jsem také známá tvář. To znamená, že si musíte být vědomi toho, že to s sebou nese odpovědnost, a že jste neustále sledováni. Proto jsem velmi opatrný ohledně prohlášení v médiích a na sociálních sítích. Jednou jsem udělal výjimku, když Trump nepřímo vyzval k útoku na Bílý dům. Napsal jsem mu otevřený dopis, protože jsem měl silný pocit, že když nic neudělám já, kdo tedy? Vím, že ve světové politice nejsem vůbec nikdo, ale vadilo mi to natolik, že jsem přijal následky posměchu lidí, kteří se ke mně otáčejí zády. Táta naprosto souhlasil s podstatou mého dopisu. Dokonce to sdílel na svých sociálních sítích.”

Jen aby se nestanal fotbalistou, mohli by ho ukopat k smrti (Boudewijn de Groot - Jimmy)

„Se svým otcem jsem začal jezdit, když mi bylo jedenáct. Když vlastnil pouze jeden kamion a když byl ještě Pierre Druif hlavní technik. Pierre mě naučil, co je to pracovat. Spolu s manželkou, dcerou a zetěm se staral o veškerou techniku, druhá dcera zase zajistila, aby všechno oblečení vypadalo dokonale. Byl jsem opravdu hozen do lví jámy. Něco, co bych teď s důrazem nikomu nedoporučoval. Nejprve se na pár let podívejte ven, než se připojíte ke společnosti svých rodičů. Poznejte nejdřív sami sebe. Pamatuji si, jak mě rodiče hrdě představili technickému personálu – tehdy ještě skuteční drsňáci – se slovy: toto je váš nový šéf. Máma a táta měli slzy v očích, zatímco já jsem se strachem málem počural. Ti chlapi se tvářili něco jako: no, tak nám ukaž, co umíš. Ale rodičům nic nevyčítám. Nyní mám tu nejlepší práci co je a je fantastické být generálním ředitelem André Rieu Productions a André Rieu Travel. I když můj otec je samozřejmě skutečným šéfem, hlavní ředitel akcionářů a já jsem viceprezident.“

Tati, jsem tím čím dál víc podobný (Stef Bos – Táta)

„Myslím, že mám po rodičích dva důležité charakterové rysy. Po otci myslet ve velkém a po matce zůstat normální. Vždycky se ptá: ´je to opravdu nutné?´ Podle mě je to velmi dobrá vlastnost. Myslím si, že jsem v tom ještě trochu tvrdší. Takže se vždy vžiju do kůže druhých a snažím se představit si, jak něco bude přijmuto. Například můj otec koupil v roce 2019 loď, která byla dodána v roce 2020. Přesně uprostřed covidu. Tehdy jsem řekl: ´nenecháme ji ještě stát na suchu?´ Což také nebylo předmětem diskuse. Jinak byste mohli předvídat titulky: ´Rieu kupuje loď za státní podporu.´ Protože to je něco, co jsem se za ty roky naučil: pokud musíte něco vysvětlovat, už je příliš pozdě. Co se týče vlastních dětí, snažím se jim hlavně zajistit bezpečné prostředí tím, že tu pro ně jsem co nejvíc. Například jsem byl osm let ve sdružení rodičů na základní škole. Teď, když jsou na střední škole, dávám jim především volnost. Svobodu vyletět a zjistit, kdo jsou a co chtějí. Myslím, že zpětná vazba, kterou od nich dostávám, je fantastická. Také je vyzývám, aby ke mně byli upřímné. ´Myslíš si, že jsem blbec? Pak mi to řekni těmito slovy. A pokud se ke tvým přátelům chovám divně, protože potřebuji být zase vtipný, dej mi to také vědět. Protože jsem otcem teprve poprvé. Normálně mi pomozte.‘ A naštěstí to dělají.“

Nasaďte si oči svého dítěte, dívejte se skrze ně (Spinvis - Vrať se)

„Můj dědeček jednou řekl mé matce: ´všechno, co dokážeš, dokážeš díky mně.´ To je samozřejmě nesmysl. Děti rozvíjejí své vlastní dovednosti a způsob myšlení: jako rodiče jim můžete jen něco předat. Platí to i obráceně. Například jedna z mých dcer mě přiměla stát se vegetariánem a teď se divím, že jsem se tak nerozhodl dříve. Celý život jsem velkým milovníkem zvířat. Dokonce ani mouchy a vosy nezabíjím, chytám je. Jen komáři na tom jsou u mě špatně. Tak proč bych nechal odvést celé prase na porážku jenom pro minutu potěšení v puse při snídani se slaninou a vejcem? Plně jsem si to uvědomil po snu, ve kterém mi v talíři pod poklopem v omáčce plavala miniaturní kráva. Normálně jsem neměl to srdce strčit tam svůj nůž. To bylo před šesti lety. Nepatřím však k těm otravům, kteří si myslí, že by je měli následovat všichni ostatní. Moje druhá dcera a moje žena jedí normálně maso. A když griluju pro přátele, jsou na grilu normálně klobásy a řízky.“

Nejsem reformovaný, nejsem katolík. Přicházím sem jen pro hudbu (DC Lewis – Moje motlitba)

„Myslím, že je úžasné, že existuje tolik vyznání, ze kterých mohou lidé čerpat sílu, důvěru a podporu. Ale mě to nic neříká. Moje matka pochází ze židovské rodiny, kde bylo za druhé světové války zabito mnoho lidí a z otcovy strany byli velmi katoličtí. Oba se vzdali své víry. Při narození mě nepokřtili svěcenou vodou v kostele, ale doma šampaňským tehdejším klavíristou Maastrichtského salonního orchestru.“

Znám hospody a katedrály od Amsterdamu po Maastricht (Ramses Shaffy – Nech mě)

„Jestli se rád chodím povyrazit? Jenom při karnevalu. Tečka. Jinak nikam nechodím. I když bych to měl možná dělat častěji. Ale k tomu nikdy nedošlo. Ani za mého mládí, protože jsem nikdy neprošel pubertou. Taky jsem nikdy v životě nebyl opilý. Minulý rok jsem pil poprvé v životě alkohol, když mi na narozeninách mého kmotřence podali sklenku limoncella. Už po jednom doušku jsem si všiml, že když jsem otočil hlavu, obraz následoval později. Zvláštní zážitek. Takže takhle to vypadá, když jste opilí. Rád se chodím někam najíst. Do Witloof v Sint Bernardusstraat nebo Tabkeaw v Rechtstraat. Jsem také pravidelným návštěvníkem Napoli aan de Markt, kde si můžete dát, i když jste sám, výborné těstoviny se zeleninou. V neformální atmosféře. Připadá mi to skoro jako ve studentské restauraci. Pokaždé také podávají limoncello jako pozornost podniku. U toho jednoho také zůstanu, protože jak jsem řekl: jinak bych stál na hlavě.”

Vezmu si tě s sebou, vezmu tě na cestu. Vezmu tě do Říma nebo do Paříže (Gers Pardoelen - vezmu tě sebou)

„Od mládí mám dvě vysněné destinace, které jsou obě méně než dvě a půl hodiny jízdy od Maastrichtu. Jeden v Belgii a jeden v Německu. Moje oblíbené cestovatelské destinace nemusí být ani exotické, ani daleká místa. Vlastně vůbec ne. Myslím si, že je to částečně způsobeno touto prací. Jsem tak často pryč letadlem a v tolika zemích, že to trochu ubírá na zvláštnosti. I když se zdržujeme hlavně na letištích, hotelech a koncertních místech. Nejhezčí místa jsou tam, kde jsou milí lidé. Kvůli tomu nemusíte jezdit do New Yorku, potkat je můžete i na Terschellingu nebo v Zutendaalu. A pokud jde o krásné okolí: podívejte se, kde žijeme. Není nic krásnějšího, než se vrátit s orchestrem ze zahraničí a pak sjet z kopce po A2 do Maastrichtu. Když jsem doma, jsem v přírodě během deseti minut a autem sotva čtvrt hodinky ve Slenakenu nebo Teuvenu, kde je také hezky.“

Není vystrašenějšího srdce než to moje (Rob de Nijs – Vystrašené srdce)

„Myslím, že lidé se nejvíce bojí věcí, které se nestávají. Kdysi jsem četl metaforu o opičce na tvém rameni, kterou sám krmíš. Ve chvíli, kdy jí řekneš 'já se bojím', spadne ti z ramene. Mindfulness mi přišel do cesty před dvěma lety. Hodně jsem z toho těžil. Protože někdy v životě nastanou chvíle, kdy se zaseknete. To se mi stalo taky. Nazvěte to krizí středního věku, ale bez nutnosti kupovat si červené Ferrari; což se mimochodem nikdy nestane. Také jsem přemýšlel, kdo jsem, kde stojím a co ještě chci. U Renate Kuipers ve Vaesharteltu jsem se naučil, že je v pořádku být tím, kým jste. Všechny ty úsudky, které lidé mají... Nechte jeden druhého být. Bez ohledu na náboženství nebo sexuální orientaci. Ať už si chceš obarvit vlasy na zeleno-bílou nebo pro mě za mě cokoliv mít rád. Ale nech mě dělat to moje."

Užívej si život tak dlouho, dokud to jde (Sjef Diederen – Užívej si život)

Myslím si, že ´Užívej si život´ je velmi důležitý text, se kterým musíme jen souhlasit. Podívejte se na zákazníky ve frontě u pokladny v Albert Heijnu. Všichni spěchají, všichni si stojí v cestě, všechno je zátěž, všeho je příliš. A pak se podívejte na koncert mého otce, kde dva úplně cizí lidé sedí vedle sebe na židli na Vrijthofu a jeden spontánně vytahuje papírový kapesník, když druhý začne popotahovat. Přál bych si, aby existoval prostředek na to, jak si tento pocit udržet také mimo tyto koncerty. Moc si také užívám své děti a čas, který každou středu večer trávím s kamarády z mého hobby klubu. Poklábosit si a pošťourat se ve starých armádních vozidlech, s cílem jednou otevřít muzeum. Termín otevření zatím neplánujeme. Už mám v životě tolik termínů a termíny znamenají podle definice stres. A stres není vhodný pro provozování koníčka. Ale v září bychom si chtěli s naším klubem zvláštním způsobem připomenout operaci Market Garden před osmdesáti lety.“

Všichni milují ´Doekoe´. Každý má rád peníze (Def Rhymz - Doekoe)

„Myslím si, že peníze jsou čím dál špinavější věc. Je fajn, když si s nimi nemusíte dělat starosti a já si moc dobře uvědomuji, že jsem v tomto ohledu v nebývalé luxusní pozici, ale mnoho špatných věcí na světě se dá zpětně vysledovat k penězům a lidem, kteří chtějí neustále víc a víc. Dělat věci pro peníze je ve své podstatě špatná motivace. Jednou jsem už řekl: ´v naší společnosti slovo rozpočet neexistuje.´ Vezměme si například celou Severní halu, kterou během našich vánočních koncertů v MECC proměňujeme na zimní palác. Ve skutečnosti to není vůbec nutné. Stojí nás to jen peníze. Ale stále ji zařazujeme, protože si myslíme, že je to služba pro naše hosty. Poslední věc, kterou jsem si koupil soukromě? Světla k zavěšení na zahradu, aby to vypadalo, jako by mezi stromy svítily hvězdy. Navíc si každou dovolenou na belgickém pobřeží dopřeji krabici LEGO Technic, kterou si postavím.“

Vlastní volba Pierra Rieua: Někdy je lepší o něco krásného přijít. Lepší o to přijít, než to nikdy nemít. (Rowwen Hèze - Saint Anthony)

„Pro mě tato píseň vyjadřuje poselství, že byste měli stále hledat štěstí. Ať už v práci, soukromí nebo kdekoli. Vždy máte na výběr. Ale uvědomte si: stát se to musí v tomto životě.“

Český překlad upraven podle článku Ronalda Colee

De Limburger, 8. červenec 2024