ANDRE RIEU: „Rádi se oblékáme tak, aby na nás byl hezký pohled. Není to žádná Brodway. Pro nás je to, jací jsme.“

Tento článek je upravený a přeložený podle verze z Facebooku.

Houslový virtuóz André Rieu je ve světě uznávaný král valčíku. Avšak mohl by být holandský mistr také králem dortů? „Od doby korony je moje kuchyně můj domov,” říká mi. „Jsem obyčejný člověk. Vařím, peču, cokoliv řeknete, udělám. Včera bábovku! Pošlu vám pár fotek ... “

 

 

A to také udělal. Tato tříbarevná tvorba, zaslaná prostřednictvím Whatsappu, protože v současnosti musí i mnohonásobní milionáři šetřit, je hodna, aby mu Paul Hollywoode* potřásl rukou.

Rieův domov je vlastně hrad, k tomu se ještě dostaneme, ale to neznamená, že by byl zákaz vycházení méně frustrující. Normálně hraje se svým orchestrem Johanna Strausse 100 tříhodinových koncertů ročně pro 700 000 lidí.

„Po světě cestujeme 40 let,” říká mi sedmdesátiletý André. „A teď tu z jednoho dne na druhý sedíme a nic neděláme. Je to velmi těžké. Chybí nám hraní a chybíme si navzájem. Jsme přátelé a nevidíme se už čtyři měsíce. Musí to už brzy skončit, nebo se zblázníme.”

Stojí ho to celé jmění. „Stále platím orchestr,” svěřuje se. „Je to velmi drahé. Na výplatní listině je 136 lidí, včetně technického a kancelářského personálu.”

Dotace nizozemské vlády pokrývají značnou část mzdy, ale je to stále obrovská zátěž, jejíž konec není v dohledu.

Naštěstí se atmosféra, velkolepá podívaná a čirá společná radost ze živých vystoupení Andrého brzy objeví v kinech ve vašem okolí. Film Magical Maastricht: Together In Music předvádí to nejlepší z venkovních koncertů, které hraje se svým orchestrem každé léto ve svém rodném městě.

„Loni přišlo na Maastrichtské náměstí Vrijthof 150.000 fanoušků, 100 národností z celého světa,“ přikyvuje. „Je to krásná věc a je to velmi zvláštní. Dívám se na publikum a vidím veškerou populaci – uklízečku vedle profesora, malé děti vedle staré dámy. Pouze hudba, která se dotýká srdce, toto může dosáhnout. To je to, co hrajeme.“

Snobi klasické hudby přirozeně nenávidí na Andrém všechno, od jeho slavného mixu Strausse, operních písní a hudebních melodií, až po jeho uvolněnou a poutavou scénu.

„V klasické hudbě je všechno vážné.”

V roce 1975 se oženil s Marjorie Kochmannovou, studentkou jazyků, která ho povzbuzovala, aby následoval svůj sen a vytvořil si svůj vlastní orchestr. Udělal to v roce 1978 „s pouhými 12 hudebníky,“ říká. „Hráli jsme na svatbách, v restauracích, kdekoli jsme mohli získat rezervaci. A vždycky nás všichni ignorovali. Marjorie tehdy studovala jazyky a byla také rozzlobená. Takže jsme si mysleli, že bychom mohli otevřít pizzerii.“

„Oba jsme měli velmi přísné rodiče a neměli jsme pubertu. Takže jsme se ji rozhodli mít po tři týdny teď - housle do skříně a klíč vyhodit. Měli jsme vytištěné jídelní lístky: nejdražší položkou byla Pizza Paganini. Pokud jste si to objednali, vyšel bych z kuchyně a hrál u stolu - ale to jsem si uvědomil, že budu muset začít znovu cvičit.”

Nyní má pár dva dospělé syny a Marjorie je jeho produkčním manažerem.

Sláva přišla o desetiletí později. V 50 letech se Andre rozhodl koupit minutu živého televizního vysílání během přestávky, když hrál Ajax proti Bayern Mnichov, a zahrál Šostakoviče Valčík č. 2.

 

„Ajax mi prokázal velkou službu a dal gól těsně před poločasem,” říká. „Týden na to jsem prodal
200 000 kusů CD.” Od té doby se posunul na více než 40 milionů; jeho zájezdy předčí každého od Metallicy po Beyoncé.

Mezi plody Rieuova úspěchu patří hrad ze 17. století De Torentjes (Věžičky) s výhledem na řeku Maas, který je nyní jeho domovem. Kdysi patřil Charlesu de Batz-Castelmore d'Artagnanovi, který inspiroval Dumasova smyšleného mušketýra, a který zemřel v roce 1673 při obléhání Maastrichtu po zásahu do krku koulí z muškety.

 

„Hrad je to velmi starý,” říká. „Je postaven z velmi měkkého pískovce, takže každou budovu neustále obnovuji, ale dělám to rád. Je to hezké. Stojí to sice hodně peněz, ale je to romantické. “ André tady měl hodiny klavíru, když mu bylo šest. „Byla tady tma, vlhko a hrad se prakticky rozpadal.“ Rozpadající se části pocházejí z 15. století.

Jeho dalším cenným majetkem jsou housle Stradivarius ze 17. století v hodnotě ´pouhých´ 10 miliónů liber. Na otázku, jestli s nimi spí, slavnostně odpovídá: „Ne, spím se svou ženou, ale housle jsou mezi námi.“

André přiznává, že je „velmi netrpělivý a rychlý a moje temperamentní povaha mě vždy nabádá, abych zpomalil.“

Jeho ambicí je hrát jednou koncert na Měsíci. „Richard Branson mi slíbil, že postaví na Měsíci hotel, takže chci být první, kdo tam bude hrát. Zatím na Měsíci žádný hotel nevidím, ale nabídka stále platí. Do té doby mi bude 140! “

Myslí to vážně. „Profesor v Londýně říká, že první člověk, který dosáhl 140, již žije. Mám tedy před sebou ještě 70 let.

Chtěl bych žít tak 1 000 let, abych viděl, co budeme dělat. Jsem zdravý. Trénuji kulturistiku a sport třikrát týdně s trenérem. Jím zdravě; Nekouřím, nepiju a jsem pozitivně založen.

Až skončí korona, skočím na ulici a obejmu všechny lidi, které uvidím. A když jsem ten den všechny pozobjímal, popadnu housle a budu pro ně hrát.

Nemyslím si, že korona změní svět. Budeme se opět líbat a mít radost z poslechu hudby! “

* Paul Hollywoode je známý televizní kuchař v Anglii

Sunday Express 16. 8. 2020